III.ÚS 167/04
V PLATNOSTI- OS Děčín 6 T 66/99
- KS Ústí 5 To 575/2002
- NS 7 Tdo 936/2003
- ÚS III.ÚS 167/04
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána po uplynutí šedesátidenní lhůty stanovené zákonem o Ústavním soudu. Soud uznal za rozhodnutí o posledním procesním prostředku usnesení dovolacího soudu, nikoli sdělení státního zastupitelství. Sdělení orgánu veřejné moci nebylo považováno za zásah, který by mohl porušit ústavně zaručené právo. Ústavní stížnost proto byla odmítnuta jako podaná mimo lhůtu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele JUDr. J. Z. zastoupeného JUDr. P. R. advokátem o ústavní stížnosti proti sdělení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 27. ledna 2004 sp. zn. 1 VZz 4093/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. září 2003 sp. zn. 7 Tdo 936/2003, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. ledna 2003 sp. zn. 5 To 575/2002, a rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 18. července 2002 sp. zn. 6 T 66/99, t a k t o:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
: Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení shora označených rozhodnutí Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Děčíně, jakož i sdělení Vrchního státního zastupitelství v Praze. Z obsahu ústavní stížnosti a k ní přiložených příloh Ústavní soud zjistil: Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 18. července 2002 sp. zn. 6 T 66/99, byl stěžovatel uznám vinným z trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. ledna 2003 sp. zn. 5 To 575/2002, bylo podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto stěžovatelovo odvolání proti odsuzujícímu rozsudku. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 9. září 2003 sp. zn. 7 Tdo 936/2003, bylo stěžovatelovo dovolání proti usnesení odvolacího soudu odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř. Sdělením Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 27. ledna 2004 sp. zn. 1 VZz 4093/2003, byl obhájce stěžovatele JUDr. R. vyrozuměn, že s ohledem na ustanovení § 266a odst. 1 věta první tr. ř. jeho podání ze dne 9. prosince 2003 směřuje proti rozhodnutí, proti němuž ministr spravedlnosti nemůže podat stížnost pro porušení zákona, a proto jej ve smyslu ustanovení § 31 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 23/1994 Sb. nelze považovat za podnět k podání stížnosti pro porušení zákona. Ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 16. března 2004. Vzhledem ke skutečnosti, že k tomuto podání nebyla přiložena napadená rozhodnutí, včetně rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva ve smyslu § 72 odst. 6 věta první zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavném soudu"), byl stěžovatel vyzván k odstranění vad. Ve stanovené lhůtě byly vady odstraněny a právní zástupce stěžovatele zaslal přípisem ze dne 2. dubna 2004 shora konstatovaná napadená rozhodnutí obecných soudů a sdělení státního zastupitelství. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat zkoumáním ve věci samé, je povinen posoudit, zda jsou splněny podmínky pro zahájení řízení o ústavní stížnosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 zákona o Ústavním soudu]. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že ústavní stížnost podává v zákonné lhůtě 60 dní, přičemž tento závěr opírá o sdělení Ústavního soudu publikované pod č. 32/2003 Sb.; v přípise ze dne 2. dubna 2004 uvádí, že sdělení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 27. ledna 2004 sp. zn. 1 VZz 4093/2003, považuje za rozhodnutí o posledním opravném prostředku k ochraně práva, vydaného v dané věci. Ústavní soud se s tímto názorem neztotožňuje. V tomto ohledu nutno konstatovat, že sdělení Vrchního státního zastupitelství v Praze nelze pokládat za pravomocné rozhodnutí, opatření nebo jiný zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno stěžovatelovo ústavně zaručené základní právo nebo svoboda ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Nelze dovodit, že by tímto sdělením bylo materiálně zasaženo do právní sféry stěžovatele. V posuzovaném případě je rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, shora citované usnesení dovolacího soudu. Stěžovatelův odkaz na sdělení Ústavního soudu publikované pod č. 32/2003 Sb. není správný, v bodě 2 tohoto sdělení je naopak uvedeno, že šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti počne běžet dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku s výjimkou obnovy řízení bez ohledu na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Z tohoto sdělení Ústavního soudu nelze dovodit, že by rozhodnutím o posledním opravném prostředku mohlo být shora konstatované sdělení státního zastupitelství Z obsahu přípisu Okresního soudu v Děčíně ze dne 8. dubna 2004 a k němu připojených kopií doručenek bylo zjištěno, že usnesení dovolacího soudu stěžovatel obdržel dne 4. prosince 2003 a jeho právnímu zástupci v řízení před dovolacím soudem JUDr. R. bylo doručeno dne 5. listopadu 2003. Jak bylo shora uvedeno, návrh adresovaný Ústavnímu soudu byl podán k poštovní přepravě dne 16. března 2004, tedy poté, co lhůta stanovená v § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu dnem 2. února 2004 (pondělí) uplynula. Promeškání této lhůty přitom nelze prominout, neboť to kogentní charakter ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu neumožňuje. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 20. dubna 2004 JUDr. Jan Musil v. r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.