III.ÚS 1721/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Milanem Hulmákem o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Ludmily Kotěšovcové, zastoupené Mgr. Filipem Němcem, advokátem, sídlem Opletalova 1535/4, Praha 1, proti výroku I usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 25. února 2026 č. j. 29 Co 320/2024-670, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako účastníka řízení, a 1. Ing. Hany Klimešové, 2. Bohuslavy Tóthové, 3. Tamary Křídlové, 4. Ing. Michala Klimeše, 5. Ing. Milana Klimeše, 6. Terezy Hájkové, 7. Ing. Martina Klimeše, 8. Ing. Kateřiny Čápové a 9. Radky Šitrové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stěžovatelka napadla v záhlaví uvedený výrok usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci (dále jen "krajský soud") z důvodu porušení jejího práva na soudní ochranu podle čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práv podle čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny.

2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelka se domáhala u Okresního soudu v České Lípě (dále jen "okresní soud") především určení, že část vedlejších účastníků nejsou dědici a že konkrétní nemovitost byla ke dni smrti zůstavitelky v jejím vlastnictví. Stěžovatelka navrhla v průběhu řízení několikrát změnu žaloby (podání ze dne 4. 3. 2021, 2. 11. 2021, 26. 3. 2024). Okresní soud svým rozsudkem ze dne 22. 4. 2024 č. j. 36 C 133/2020 žalobu zamítl. Zároveň ve výroku IV rozhodl, že se změna žaloby podáními stěžovatelky nepřipouští. Stěžovatelka napadla rozsudek v celém rozsahu odvoláním. Krajský soud ústavní stížností napadeným výrokem I usnesení rozhodl tak, že se odvolání žalobkyně proti výroku IV rozsudku okresního soudu odmítá. Důvodem byla nepřípustnost odvolání proti usnesení, kterým nebyla připuštěna změna žaloby [§ 202 odst. 1 písm. d) občanského soudního řádu]. Z úřední činnosti Ústavní soud zjistil, že napadené usnesení bylo doručeno právnímu zástupci stěžovatelky dne 1. 3. 2026. O vlastním meritu rozhodl krajský soud až dalším samostatným rozhodnutím.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti zpochybňuje vyloučení přezkumu usnesení o nepřipuštění změny žaloby ze soudní kontroly. Soud se vůbec nevěnoval důvodům nepřipuštění změny žaloby. Stěžovatelce nebyla dána příležitost odstranit eventuální vady svých podání.

4. S ohledem na obsah ústavní stížnosti, zejména a) výslovné označení I. výroku napadeného usnesení krajského soudu jako výroku napadeného ústavní stížností (bod I ústavní stížnosti), b) argumentaci, která se týká pouze výroku I napadeného usnesení (bod IV ústavní stížnosti), posoudil Ústavní soud stížnost jako směřující pouze proti danému výroku (přestože navržený výrok rozhodnutí toto omezení nemá).

5. Dříve než přistoupí Ústavní soud k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, musí posoudit naplnění procesních předpokladů. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V daném případě stěžovatelka měla možnost napadnout dané usnesení žalobou pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 občanského soudního řádu. Žádné mimořádné důvody odůvodňující přezkum bez vyčerpání opravných prostředků Ústavní soud neshledává, ostatně stěžovatelka je ani netvrdí [§ 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

6. I kdyby byla ústavní stížnost přípustná, byla by opožděná. Napadené usnesení bylo doručeno stěžovatelce 1. 3. 2026. Ústavní stížnost byla podána dne 21. 6. 2026. Lhůta k podání ústavní stížnosti činí podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu dva měsíce od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje.

7. Samotné rozhodnutí o nepřipuštění změny žaloby napadeno nebylo. Ostatně stěžovatelka sama upozorňuje na usnesení ze dne 8. 12. 2020 sp. zn. III. ÚS 3123/20 vycházející ze stanoviska pléna ze dne 15. 11. 2016 sp. zn. Pl. ÚS-st. 43/16 (ST 43/83 SbNU 933). V něm jsou popsány možnosti obrany proti tomuto procesnímu rozhodnutí, mj. i napadením rozhodnutí ve věci samé.

8. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl ústavní stížnost jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 8. července 2026 Milan Hulmák v. r. soudce zpravodaj