III.ÚS 1736/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Milanem Hulmákem o ústavní stížnosti stěžovatele P. K., bez právního zastoupení, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. března 2026 sp. zn. 39 Co 390/2025, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 10. září 2025 č. j. 9 P 17/2025-757, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 7, jako účastníků řízení, a M. V. a nezl. D. S. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, doručenou Ústavnímu soudu dne 22. 6. 2026, se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo rodiče na péči a výchovu dítěte podle čl. 32 odst. 4 Listiny, a právo na rodinný život podle čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Dříve než se Ústavní soud může ústavní stížností věcně zabývat, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem o Ústavním soudu. Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel vyzván k odstranění vad ve stanovené lhůtě.

3. Návrh stěžovatele nesplňuje podmínku zastoupení advokátem podle § 30 odst. 1, § 31 zákona o Ústavním soudu.

4. Ústavní soud dne 30. 6. 2026 zaslal stěžovateli výzvu k odstranění vady podání ve lhůtě 30 dní s poučením o možnosti obrátit se s žádostí na Českou advokátní komoru o určení advokáta, byl-li stěžovatel při hledání advokáta neúspěšný nebo mu jeho majetkové poměry neumožňují právní zastoupení. Zároveň jej upozornil na možnosti ústavní stížnost bez věcného projednání odmítnout, nebude-li tato vada ve lhůtě odstraněna. Výzvu stěžovatel převzal dne 17. 7. 2026.

5. Vady návrhu do dne přijetí tohoto rozhodnutí neodstranil. Ve svém podání ze dne 17. 8. 2026 poukázal na kvalitu návrhu, nemožnost najít právního zástupce, absenci prostředků, neochotu prodávat svou nemovitost. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel ani nepodal k České advokátní komoře řádnou žádost o určení advokáta pro řízení o ústavní stížnosti, přestože byl o této možnosti poučen.

6. Ústavní soud opakovaně neshledal požadavek povinného zastoupení jako předpoklad pro přístup k vyšším soudům v rozporu s ústavním pořádkem [jde-li o dovolání, viz usnesení ze dne 14. 9. 2000 sp. zn. Pl. ÚS 43/2000 (U 32/19 SbNU 293), k povinnému zastoupení v řízení před Ústavním soudem nepřímo stanovisko pléna ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637; 290/2015 Sb.)] a v řízení o kasační stížnosti usnesení ze dne 20. 6. 2016 sp. zn. IV. ÚS 1280/16 (U 8/81 SbNU 963)].

7. Rovněž Evropský soud pro lidská práva v zásadě akceptuje požadavek vnitrostátních předpisů, aby opravný prostředek k vyššímu soudu byl podán advokátem (např. rozsudek ze dne 24. 11. 1986, ve věci Gillow proti Spojenému království, č. stížnosti 9063/80, § 69, rozhodnutí ze dne 9. 10. 2001, ve věci Kröhnert proti České republice, č. 60224/00, rozhodnutí ze dne 5. 10. 2010, ve věci Hlásenský a Hlásenská proti České republice, č. 63233/09).

8. Ústavní soud proto soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost pro neodstraněné vady návrhu podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 27. srpna 2026 Milan Hulmák v. r. soudce zpravodaj