III.ÚS 178/97
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl stížnost žalobkyně, která se domáhala zrušení usnesení státního zástupce. Soud se opřel o § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., podle něhož je stížnost zjevně neopodstatněná, pokud nevykazuje základní právní zájem. Postup státního zástupce byl považován za v souladu s trestním řádem, konkrétně s § 159 odst. 1 tr. ř. s. Záležitost týkající se práv k užívání nemovitosti byla považována za věc občanskoprávní, kterou musí řešit příslušný soud.
Rubrum
III. ÚS 178/97-12 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENI Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhod ve věci navrhovatelky A.H., zastoupené advokátem JUDr. Z.D., o stížnosti proti usnesení Městského státního zastupitelství v Brně č. j. 3 Zn 11/97-6, ze dne 26. března 1997, t akt o : Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatelka se ve své stížnosti ze dne 23. května 1997 domáhala přezkoumání postupu zástupce Městského státního zastupitelství v Brně, který usnesením sp. zn. 3 Zn 11/97, ze dne 26. března 1997, zamítl její stížnost proti usnesení policejního orgánu Policie ČR. Uvedla, že rozhodnutím č. j. MRBM-193/STRTC-97, ze dne 10. března 1997, policie odložila ve smyslu § 159 odst. 1 tr. ř. její oznámení o podezření ze spáchání trestného činu podle § 249a odst. 2 trestního zákona. Spoluvlastníci nemovitosti, domu č. 12 v B., ji neoprávněně brání v užívání bytu a pokud se dovolávají dohody o ukončení užívání bytu, uzavřené s jejím manželem P.H., a přijetí částky 220.000,- Kč jako odstupného, jde o dohodu, která je v rozporu s § 701 odst. 1 občanského zákona. Z tohoto důvodu měl zástupce Městského státního zastupitelství v Brně usnesení policie zrušit. Pokud tak neučinil, vyjádřil souhlas s kriminálním jednáním jak spoluvlastníků domu, tak jejího manžela, a zasáhl do jejich práv, zakotvených v čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, v čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v čl. 17 odst. 1, 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Navrhla proto, aby Ústavní soud usnesení státního zástupce zrušil. Státní zástupce, ačkoliv byl Ústavním soudem jako účastník řízení vyzván k vyjádření k obsahu stížnosti, vyjádření nepodal, odkázal pouze na obsah usnesení, založeného ve spisu. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Je-li podaný návrh zjevně neopodstatněný, soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne (§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2, § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb.). Zahájení trestního stíhání a další postup v něm upravuje hlava desátá zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění novel, postup před zahájením trestního stíhání pak hlava devátá citovaného zákona. Z obsahu stížnosti, spisu Policie ČR ČVS: MRBM-193/STR-TČ-97 a usnesení Městského státního zastupitelství v Brně sp. zn. 3 Zn 11/97 bylo zjištěno, že stěžovatelce, která učinila trestní oznámení a jako poškozená se připojila k případnému trestnímu řízení, bylo v souladu s § 159 tr. řádu doručeno usnesení o odložení věci, přičemž stížnost proti usnesení policejního orgánu Policie ČR ze dne 10. března 1997 byla státním zástupcem Městského státního zastupitelství v Brně dne 26. března 1997 jako nedůvodná zamítnuta. Nebylo shledáno, že tímto postupem, odůvodněným v písemném vyhotovení rozhodnutí, došlo k tvrzenému zásahu do práv stěžovatelky, zakotvených v čl. 10 odst. 2, čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Je věcí stěžovatelky, zda označené nároky uplatní v občanskoprávním řízení u příslušného soudu, který si pro rozhodnutí nepochybně objasní otázku platnosti úkonů, z nichž práva odvozuje stěžovatelka i osoby, jichž se její oznámení týkalo. Je třeba dodat, že podle § 175 písm. a) tr. řádu je k podání obžaloby oprávněn pouze státní zástupce, k odvolání proti rozsudku soudu v trestním řízení je poškozený oprávněn pouze pro nesprávnost výroku o náhradě škody (§ 246 odst. 1 písm. d) tr. řádu). Pro uvedená zjištění a konstatování bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo (§ 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb.).
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně 30. července 1997 JUDr. Pavel Holländer soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.