III.ÚS 179/05
V PLATNOSTI- OS Louny 1 PP 466/2004- 21
- KS Ústí 4 To 2/2005-36
- ÚS III.ÚS 179/05
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Soud se nezabýval meritorním přezkumem rozhodnutí nižších soudů, jelikož nevykazují znaky svévole. Rozhodnutí obecných soudů byla logicky odůvodněna a v souladu s ústavními zásadami. Není-li překlad rozhodnutí do jazyka stěžovatele vyžadován, nemůže být základem pro ústavní stížnost.
Rubrum
III. ÚS 179/05 Ústavní soud rozhodl dne 14. dubna 2005 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele Y. J., zastoupeného JUDr. Vladimírem Procházkou, advokátem se sídlem Plynární ul. č. 6, 301 00 Plzeň, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. ledna 2005 č. j. 4 To 2/2005-36 a usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 20. prosince 2004 č. j. 1 PP 466/2004- 21, t a k t o :
Výrok
Návrh se o d m í t á .
Odůvodnění
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů, neboť se jimi cítí být dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech zakotvených v čl. 36 odst. 1, odst. 4 a čl. 37 odst. 3, odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Rovněž namítá porušení čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR. Podle odůvodnění ústavní stížnosti ve stěžovatelově věci o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody rozhodující soudy nepřihlédly odpovídajícím způsobem ke všem relevantním okolnostem zakládajícím možnost postupu ve smyslu ustanovení § 61 odst. 1 tr. zák., neboť zejména jednak nezohlednily jazykovou bariéru na straně stěžovatele a z ní plynoucí nemožnost takových pozitivních projevů ve výkonu trestu, jež by šly nad rámec běžného vystupování a vedly ke kázeňským pochvalám a dále nepřípadně přihlížely i k jeho žádosti o azyl, když konstatovaly, že "de iure brání realizaci výkonu trestu vyhoštění". Pochybení spatřuje stěžovatel i v tom, že nevyhověly jeho žádosti na překlad naříkaných rozhodnutí do českého jazyka (§ 2 odst. 14 tr. řádu). Ústavní stížnost byla shledána z pohledu ústavněprávního přezkumu zjevně neopodstatněnou. V předmětné věci Okresní soud v Lounech, jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí, dospěl k závěru, že stěžovatel, kromě uplynutí zákonem stanovené doby, nesplňuje zákonné podmínky pro podmíněné propuštění z výkonu trestu, neboť svým chováním a postojem, dle něj, neprokázal konkrétními činy (např. pochvalami) snahu po nápravě a polepšení. Přitom vycházel ze zprávy Vězeňské služby ČR, Věznice Nové Sedlo, v níž je konstatováno, že stěžovatel projevuje polepšení pouze pokud jde o vystupování a pořádek v osobních věcech. Ke svému závěru obecný soud dospěl i navzdory výslovnému zohlednění jazykové bariéry na straně stěžovatele. Krajský soud v Ústí nad Labem se s jeho vývody, reagujíce současně v daném ohledu na výtky obsažené ve stížnosti stěžovatele, následně ztotožnil. Ústavní soud, který není další odvolací instancí v systému obecného soudnictví, nýbrž soudním orgánem ochrany ústavnosti, v tom rámci především orgánem ochrany proti svévoli ze strany obecných soudů, se nemůže zabývat samotným meritorním přehodnocováním důvodů, jež vedly ve věci stěžovatele soudy k jejich rozhodnutí, neboť přezkum soudcovského uvážení daného rámcem abstraktně formulovaného, resp. relativně neurčitého pojmu "polepšení" uvedeného v § 61 odst. 1 tr. zák. se z přezkumné činnosti Ústavního soudu zjevně vymyká. Napadená rozhodnutí znaky svévole nevykazují, neboť jsou v přiměřeném rozsahu řádně, tj. takto vzhledem k učiněným závěrům racionálně logicky odůvodněna (§ 134 odst. 2 tr. řádu) a z mezí ústavnosti tudíž nevybočují. Ani výhrada stěžovatele opírající se o tvrzení, že mu nebyla předmětná rozhodnutí přeložena do čínštiny není relevantní, když z výčtu uvedeného v § 28 odst. 2 tr. řádu vyplývá, že tato povinnost se k rozhodnutí o podmíněném propuštění na svobodu nevztahuje. Rozhodující v daném ohledu je však skutečnost, že nepřeložení (ex offo) napadených usnesení, vzhledem ke konstrukci stížnostních námitek, z nichž je zřejmé, že obsah jejich výroků i odůvodnění je (a byl) stěžovateli prokazatelně znám, se nemůže promítat v reálném dotčení stěžovatelových ústavně zaručených základních práv, upínajících se k dané fázi řízení. Proto byla ústavní stížnost posouzena jako zjevně neopodstatněná a podle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnuta.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně, dne 14. dubna 2005
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.