III.ÚS 1792/09
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl návrh stěžovatele na prošetření jeho zařazení do typu věznice pro výkon trestu odnětí svobody. Návrh byl založen na nesplnění podmínek stanovených zákonem o Ústavním soudu, konkrétně na neodstranění vad podání v předepsané lhůtě. Soud se opřel o § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, podle něhož je návrh odmítnut, pokud není podán v souladu s právními předpisy. Soud nevydával právního zástupce, protože zákon to neumožňuje.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 7. září 2009 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu P. S., takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní soud obdržel dne 8. 7. 2009 podání stěžovatele, týkající se jeho zařazení do typu věznice pro výkon trestu odnětí svobody dle ust. § 39a odst. 2 tr. zák. Protože podání nesplňovalo náležitosti a podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), vyzval soudce zpravodaj navrhovatele, aby ve stanovené 30denní lhůtě vady svého podání odstranil podle připojeného písemného poučení. Navrhovatel byl současně poučen o následcích nesplnění podmínek výzvy. Výzvu včetně poučení navrhovatel převzal dne 29. 7. 2009 (doručenka na č. l. 7). Dne 14. 7. 2009 byl Ústavnímu soudu doručen přípis stěžovatele, v němž stěžovatel Ústavní soud znovu žádal o prošetření dalších okolností jeho zařazení do příslušného nápravného režimu. Jinak však stěžovatel na výzvu k odstranění vad podání nereagoval, ani nepožádal o prodloužení výše uvedené lhůty. Vzhledem k tomu, že stěžovatel vady návrhu v uvedené lhůtě neodstranil a Ústavní soud mu právního zástupce dle ustálené judikatury sám ustanovit nemůže (viz např. rozhodnutí ve věci sp. zn. III. ÚS 296/97, II. ÚS 275/04), Ústavní soud návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. září 2009 Jan Musil soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.