III.ÚS 1831/08
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky. Protihlavní stížnost byla podána proti rozsudku, který je stále v platnosti, protože probíhá odvolací řízení. Soud se opřel o § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, pokud není vyčerpána všechna výslovná prostředky. Zásada subsidiarity vyžaduje, aby nejprve bylo využito všech odvolacích možností před podáním ústavní stížnosti.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. T., zastoupeného JUDr. Miroslavou Fialovou, advokátkou v Liberci, Jánská 864/4, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 2. 2006 č. j. 12 C 330/2004-47, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností ze dne 22. 7. 2008 se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 2. 2006 č. j. 12 C 330/2004-47. Dle stěžovatele byla porušena jeho práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není. Ze stěžovatelem předložených listin Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 4 vydal dne 23. 2. 2006 pod č. j. 12 C 330/2004-47 rozsudek. Proti rozsudku podal stěžovatel odvolání, které bylo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 7. 2008 č. j. 12 C 330/2004-57 odmítnuto pro opožděnost. Ústavní soud dotazem u Obvodního soudu pro Prahu 4 zjistil, že stěžovatel podal proti usnesení ze dne 4. 7. 2008 odvolání. Městský soud v Praze vydal dne 29. 8. 2008 pod č. j. 25 Co 369/2008-72 usnesení, kterým změnil prvostupňové usnesení ze dne 4. 7. 2008 tak, že stěžovatelovo odvolání proti rozsudku se neodmítá. V současné době probíhá odvolací řízení proti rozsudku - prvostupňový soud činí příslušné úkony (soudní poplatek ad.). Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu", je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Ze zjištěných skutečností vyplývá, že ústavní stížnost je nepřípustná. Stěžovatel se ústavní stížností domáhal zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 2. 2006 č. j. 12 C 330/2004-47. Proti tomuto rozsudku však podal také odvolání a v současné době (na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2008 č. j. 25 Co 369/2008-72) probíhá odvolací řízení, ve kterém bude (teprve) rozhodováno odvolacím soudem. Řízení o ústavní stížnosti tak probíhá paralelně s odvolacím řízením; pro ústavní stížnost je přitom charakteristická zásada subsidiarity (§ 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud proto postupoval tak, že ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl pro její nepřípustnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. října 2008 Jiří Mucha soudce Ústavního soudu