III.ÚS 184/96
V PLATNOSTI- OS Chrudim 6 C 116/95-49
- ÚS III.ÚS 184/96
Ústavní soud odmítl návrh na přezkoumání rozsudku, protože stěžovatelé nebyli účastníky řízení o určení otcovství. Soud uvedl, že jejich zástupci nevyužili právní prostředky k ochraně práv, včetně stížnosti proti nečinnosti soudu. Návrh byl považován za podaný osobami zjevně neoprávněnými, což odpovídá § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb. Soud se opřel o ustanovení § 75 odst. 1 a § 43 odst. 1 písm. f) zákona, podle nichž je stížnost nepřípustná, pokud nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky.
Rubrum
III. ÚS 184/96-9 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatelů J.Z. a M.Z., zastoupených advokátem JUDr. P.R., o návrhu ze dne 3. července 1996, t a k t o :
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
: Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu ČR 4. července 1996, se stěžovatelé domáhali přezkoumání rozsudku Okresního soudu v Chrudimi z 26. dubna 1996, č.j. 6 C 116/95-49. Uvedli, že postup soudu považují za protiústavní, byli jím zkráceni na svých právech a svobodách, zejména na zásadě spravedlivého procesu. Navrhli, aby rozsudek Okresního soudu v Chrudimi byl zrušen, když soud postupoval v rozporu s Listinou základních práv a svobod, zejména s čl. 36 odst. 1, odst. 2, čl. 38 odst. 2 a také s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb. ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným /§ 43 odst. 1 písm. d) cit. zákona./. Z obsahu návrhu a rozsudku Okresního soudu v Chrudimi z 26. dubna 1996, č. j. 6 C 116/95-49, předloženého navrhovateli Ústavnímu soudu ČR, bylo nepochybně prokázáno, že stěžovatelé nebyli účastníky řízení před Okresním soudem v Chrudimi, vedeným pod sp. zn. 6 C 116/95 ve věci určení otcovství A.Z. k H.B., z matky A.V. Žaloba H.B. směřovala proti opatrovníkovi v souladu s § 55 zákona o rodině, když domnělý otec 28. 8. 1958 zemřel. S ohledem na uvedená zjištění, na ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/1993 Sb., byl návrh, podaný osobami zjevně neoprávněnými, odmítnut. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani tvrzení stěžovatelů, v němž poukazují na svůj zájem vstoupit do řízení o určení otcovství na straně žalovaného jako vedlejší účastníci, přičemž tak neučinili pouze proto, že Okresní soud v Chrudimi na dotaz jejich zástupce, zda H.B. v řízení o určení otcovství pokračuje či návrh vzala zpět, neodpověděl. Je třeba uvést, že pokud se právní zástupce stěžovatelů domníval, že soudce, jednající ve věci určení otcovství A.Z., zemřelého 28. 8.1958, zahájené k návrhu H.B., je povinen podat mu informaci o stavu řízení, pak při nečinnosti soudce měl využít práva k podání stížnosti v souladu s ustanovením § 26 a § 32 a násl. zák. č. 436/1991 Sb. Jelikož tak neučinil, jde o stížnost, je-li podána v tomto rozsahu, nepřípustnou ve smyslu § 75 odst. 1 a § 43 odst. 1 písm. f) zák. č. 182/1993 Sb., když stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně práv poskytuje. Závěrem je třeba uvést, že pro odmítnutí stížnosti již Ústavní soud netrval na odstranění vady plné moci, předložené právním zástupcem stěžovatelů, která neodpovídá ustanovení § 31 zák. č.182/1993 Sb.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně 23. července 1996 JUDr. Pavel Holländer soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.