III.ÚS 188/07
V PLATNOSTI- KS Plzeň 14 Co 387/2005
- NS 20 Cdo 2365/2006
- ÚS III.ÚS 188/07
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Stížnost se týkala nároku na výkon exekuce proti potenciálním dědicům zemřelého dlužníka, přičemž stěžovatel se domáhal, že soudy nesprávně odmítly výkon proti dědicům bez vyčkání ukončení dědického řízení. Soud se opřel o § 36 odst. 4 zákona o exekuci a svou ustálenou judikaturu, podle níž není možné výkon provádět proti dědicům, pokud není dědické řízení ukončeno a přechod práva nebyl prokázán. Výsledkem bylo potvrzení, že právní názor nižších soudů je správný a nárok na výkon nemůže být založen na nevyřízeném dědickém řízení.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 31. ledna 2007 v senátě, složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele CDV-2, LTD. se sídlem Peterborough Court, 133 Fleet Street, Londýn EC4 A 2 BB, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zastoupeného JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem 151 31 Praha 5, E. Peškové 15, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 11. 2006 č. j. 20 Cdo 2365/2006-96, Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 6. 2005 sp. zn. 14 Co 387/2005 a Okresního soudu Plzeň-město ze dne 2. 5. 2005 č. j. 73 Nc 494/2005-60, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právu na spravedlivý proces, zakotveném "v čl. 36 a násl. Listiny". Uvedl, že se domáhal nařízení výkonu rozhodnutí pro svou pohledávku ve výši 4.082.374,- Kč s příslušenstvím podle vykonatelného rozhodnutí sp. zn. Ro 01809/95 ze dne 11. 5. 1995. Poněvadž předmětný exekuční titul ukládá povinnost osobě, která již zemřela a dědické řízení o její pozůstalosti nebylo skončeno, pro běh promlčecí lhůty mu nezbylo, než vymáhat dluh po osobách přicházejících v úvahu jako dědicové. Soudy obou stupňů dospěly však k závěru, dle něhož se jemu, jako oprávněnému, nepodařilo prokázat dle § 36 exekučního řádu, že na jím označeného účastníka povinnost přešla a aniž bylo vyčkáno ukončení dědického řízení či využito možnosti ustanovit eventuálnímu či neznámému dědici opatrovníka, Okresní soud Plzeň-město návrh zamítl, rozhodnutí bylo v odvolacím řízení potvrzeno. Dovolání, které podal, Nejvyšší soud České republiky odmítl. Právní názor soudů, dle něhož nemohl úspěšně vést výkon rozhodnutí proti potencionálním dědicům povinného zemřelého, vede k tomu, že pro dosud neskončené dědické řízení se stane jeho pozice k vymáhání soudem přiznaného nároku oslabenou, jakož i ke značnému jeho znevýhodnění jako věřitele. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníka usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Nejvyšší soud s poukazem na § 36 odst. 4 zák. č. 120/2001 Sb. a na svou ustálenou judikaturu opodstatněně v usnesení o odmítnutí dovolání ze dne 23. 11. 2006 konstatoval, že tvrzení o zásadním právním významu rozhodnutí odvolacího soudu, jež se týká důsledků nedoložení přechodu vymáhaného práva na nástupce - dědice zemřelé fyzické osoby, k přípustnosti dovolání dle § 241 odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu nevede - právní názor odvolacího soudu o důvodnosti zamítnutí návrhu na nařízení exekuce proto, že oprávněný neprokázal přechod práva na povinného příslušným rozhodnutím o dědictví, když předmětné dědické řízení nebylo dosud ukončeno, byl mj. shodně vysloven v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2006 ve věci sp. zn. 20 Cdo 1211/2005, v usnesení ze dne 27. 7. 2006 sp. zn. 20 Cdo 3077/2005 a ze dne 31. 8. 2006 sp. zn. 20 Cdo 411/2006. Dovolací soud se v odůvodnění rozhodnutí vypořádal i s dalšími odvolacími námitkami a na jeho vyčerpávající obsah lze v dalším odkázat, stejně jako na obsah věcně správných usnesení soudu I. a II. stupně. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 31. ledna 2007 Jan Musil předseda senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.