III.ÚS 1886/12
V PLATNOSTI- OS Tábor 28 EC 39/2012-7
- ÚS III.ÚS 1886/12
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svého práva. Podle občanského soudního řádu měla možnost proti elektronickému platebnímu rozkazu podat odpor, který by umožnil uplatnit námitku věcné nepříslušnosti. Protože tato možnost nebyla využita, nebyla splněna podmínka vyčerpání procesních prostředků podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost proto byla nepřípustná, a to i za podmínek § 75 odst. 2, které nejsou naplněny. Návrh na odklad vykonatelnosti byl z tohoto důvodu rovněž odmítnut.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou o ústavní stížnosti stěžovatelky TRE MAS, s. r. o., IČ 28104901, se sídlem Mladá Vožice, Židovská 571, zastoupené Mgr. Danou Růžičkovou, advokátkou v Táboře, Smetanova 662, proti elektronickému platebnímu rozkazu Okresního soudu v Táboře ze dne 27. února 2012 č. j. 28 EC 39/2012-7, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností ze dne 18. 5. 2012 stěžovatelka napadla a domáhala se zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, návrhem ze dne 31. 5. 2012 se ještě domáhala toho, aby Ústavní soud odložil jeho vykonatelnost. Namítla přitom, že v dané věci rozhodl věcně nepříslušný soud, a dodala, že v daném řízení nebylo o věcné příslušnosti rozhodováno, a ani nebyla uplatněna námitka věcné nepříslušnosti, a dále že nebyly podány opravné prostředky. V souvislosti s tím vyjádřila názor, že v rámci občanského soudního řádu nemá žádnou zákonnou možnost, jak se domáhat nápravy pravomocného rozhodnutí vydaného věcně nepříslušným soudem, a že je třeba lhůtu pro podání ústavní stížnosti odvodit ode dne právní moci napadeného rozhodnutí, a to s ohledem na ustanovení § 72 odst. 3 a 5 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§ 42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), a dospěl k závěru, že tomu tak není. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže a) stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, nebo b) v řízení o podaném opravném prostředku podle odstavce 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma. Jak plyne z § 174a odst. 2 ve spojení s § 174 odst. 2 občanského soudního řádu, proti elektronickému platebnímu rozkazu je žalovaný oprávněn podat odpor, na jehož základě se platební rozkaz zruší, načež je soud povinen nařídit v dané věci jednání. O této možnosti obrany byla stěžovatelka, jak patrno z napadeného rozhodnutí, řádně poučena, přičemž pokud by tohoto svého práva využila, mohla v následném soudním řízení uplatnit (mj.) námitku věcné nepříslušnosti Okresního soudu v Táboře. Z uvedeného plyne, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytoval (resp. nevyčerpala žádný takový prostředek), a ústavní stížnost je proto nutno pokládat za nepřípustnou ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; nelze ji přijmout ani na základě § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, neboť podmínky daného ustanovení (zjevně) naplněny nejsou. Z tohoto důvodu Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl. Není-li ústavní stížnost způsobilá k věcnému projednání, nelze ani vyhovět návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí; tento návrh - jakožto návrh akcesorický - pak sdílí její osud.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. července 2012 Jiří Mucha v. r. soudce Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.