III.ÚS 1897/25

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatele J. F., t. č. Vazební věznice Litoměřice, zastoupeného JUDr. Alexandrem Királym, Ph.D., advokátem, sídlem Poštovní 1794/17, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 101 Co 136/2025-191 ze dne 23. května 2025, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a I. H. a nezletilého J. F., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí; tvrdí, že jím soud porušil jeho základní práva zaručená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Stěžovatel (otec) a vedlejší účastnice (matka) pečovali o nezletilého vedlejšího účastníka (nezletilý) v týdenním režimu střídání na základě rozsudku Okresního soudu v Mělníku (okresní soud) č. j. 42 P 5/2024-164 ze dne 17. září 2024 (řízení v roce 2024). Tím byl změněn rozsudek okresního soudu ze dne 29. března 2023 o výlučné péči otce a styku matky (řízení zahájené v roce 2022). V řízení zahájeném v roce 2022 otce zastupoval právní zástupce JUDr. Alexander Király, Ph.D. (advokát). V řízení v roce 2024 již otec nebyl právně zastoupen. Otec od 3. února 2025 nastoupil do výkonu trestu odnětí svobody, matka proto požádala o změnu úpravy poměrů k nezletilému. Okresní soud přenesl usnesením č. j. 42 P 5/2024-181 ze dne 24. února 2025 příslušnost na Okresní soud v Mladé Boleslavi, neboť matka s nezletilým žije v X.

3. Proti usnesení o přenesení příslušnosti podal za otce odvolání advokát. Uvedl, že plná moc by měla být založena ve spise (vedeném v řízení zahájeném v roce 2022), a bude-li nedostatečná, je připraven novou plnou moc doložit. Okresní soud usnesením ze dne 17. dubna 2025 vyzval jak otce, tak advokáta k doložení plné moci pro zastoupení otce v řízení s poučením, že soud odvolací řízení zastaví, nebude-li ve lhůtě předložena. Žádný z vyzvaných plnou moc k výzvě nepředložil.

4. Krajský soud napadeným rozhodnutím řízení o odvolání zastavil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). Krajský soud uvedl, že plná moc pro advokáta byla udělena ve věci úpravy styku v řízení zahájeném v roce 2022, soudy ji akceptovaly pro celé řízení o úpravu poměrů a opravňovala jej k veškerým úkonům v uvedené věci. Byla tak omezena jen na konkrétní řízení (neplatila pro každé další řízení ohledně nezletilého) a zanikla pravomocným skončením řízení. Upozornil, že v řízení v roce 2024 advokát otce nezastupoval. S odkazem na komentář k občanskému soudnímu řádu (o. s. ř.) uzavřel, že odkaz na plnou moc založenou ve spise nepostačuje, má-li se vztahovat na další řízení týkající se nezletilého.

5. Stěžovatel namítá, že mu bylo odepřeno právo na právní zastoupení a na přístup k soudu. Tvrdí, že plná moc byla udělena obecně pro zastupování ve věci úpravy poměrů nezletilého, nebyla časově ani věcně omezena. Pro řízení zahájené návrhem matky z února 2025 zůstává platná. Je tedy pochybením soudu, že soud plnou moc ve spise přehlédl a advokát nebyl předvolán na jiná soudní řízení týkající se nezletilého. Dále namítá, že měl o zastavení odvolacího řízení rozhodovat okresní soud podle § 43 odst. 1 a 2 o. s. ř. Tím, že rozhodl krajský soud, byl stěžovatel zbaven možnosti podat proti rozhodnutí o zastavení řízení opravný prostředek. Předložení věci krajskému soudu tak bylo v rozporu s § 104 odst. 2 ve spojení s § 211 o. s. ř.

6. Dříve než přistoupí Ústavní soud k posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení. V posuzované věci splněny nejsou. Ústavní stížnost je nepřípustná, směřuje-li proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zastaveno odvolací řízení. Proti takovému rozhodnutí zákon umožňuje podat žalobu pro zmatečnost [§ 229 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 zákona o zvláštním řízení soudním; § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; stanovisko Pl. ÚS-st. 26/08 ze dne 16. prosince 2008 (ST 26/51 SbNU 839; 79/2009 Sb.)]. Z ústavní stížnosti ani jejích příloh neplyne, že by stěžovatel možnosti podat žalobu pro zmatečnost využil a rozhodnutí o této žalobě napadl.

7. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako nepřípustnou [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].

8. Nad rámec uvedeného Ústavní soud dodává, že požadavek předložení plné moci se mu ani nejeví jako excesivní. Sám stěžovatel (jeho právní zástupce) s výzvou počítal (bod 3 napadeného rozhodnutí), pak jí však nevyhověl, ač byl poučen o následcích. Namítá-li stěžovatel, že rozhodoval krajský soud, přehlíží, že rozhodoval o odvolání, a byla tak dána funkční příslušnost odvolacího soudu. Nejde o žádný z úkonů, který by mohl v odvolacím řízení činit soud prvního stupně, tedy okresní soud (§ 208 až 210a o. s. ř. arg. a contrario). K námitce absence práva podat opravný prostředek Ústavní soud dodává, že zde jednak existuje možnost podat (mimořádný) opravný prostředek (viz bod 6), a právo na odvolání zásadně není (bez dalšího) ústavně zaručeným základním právem. Navíc, jak již bylo uvedeno, krajský soud rozhodoval jako soud odvolací.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 14. července 2025 Veronika Křesťanová v. r. soudkyně zpravodajka