III.ÚS 1913/09
V PLATNOSTI- OS Ostrava 5 T 103/2008-363
- ÚS III.ÚS 1913/09
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože podatel nebyla aktivně legitimovanou osobou k jejímu podání. Soud se opřel o § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., podle něhož může ústavní stížnost podat pouze osoba, která byla účastníkem řízení nebo jejím zásahem postižena. Stěžovatelka nebyla stranou trestního řízení, v němž bylo rozhodnutí vydáno. Z toho vyplývá, že neměla právní zájem na podání stížnosti. Rozhodnutí bylo vydáno dle § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 30. července 2009, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, o ústavní stížnosti J. K., proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. května 2009 č. j. 5 T 103/2008-363, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelka napadla ústavní stížností v záhlaví označené rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě. Jakožto orgán veřejné moci a ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) je Ústavní soud povinen při výkonu své jurisdikce co do případů, mezí a způsobů uplatňovat státní moc jen v zákonném a ústavním rámci [zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, ve spojení s čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR], což je v právním státě nezbytná podmínka pro jakoukoliv legitimní činnost jeho orgánů. Ústavní stížnost je oprávněna dle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Z citovaného ustanovení vyplývá, že ústavní stížnost není možno podat ve prospěch jiné osoby, eventuálně v zájmu ochrany veřejných zájmů (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 74/99, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 14, usnesení č. 34, s. 329 a násl.). Z obsahu napadeného rozhodnutí podává se, že stěžovatelka nebyla stranou trestního řízení, v němž byla toto vydáno. Nezbývá tak, než učinit závěr, že v dané záležitosti není osobou oprávněnou (aktivně legitimovanou) k podání ústavní stížnosti. Z tohoto důvodu byla proto ústavní stížnost dle § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou, aniž by Ústavní soud stěžovatelku vyzýval k odstranění formálních vad jejího podání .
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. července 2009 Pavel Holländer soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.