III.ÚS 1920/24
V PLATNOSTI- MS Praha 23 Co 59/2024-654
- ÚS III.ÚS 1920/24
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána předčasně, před rozhodnutím odvolacího soudu o dovolání proti výroku o náhradě nákladů. Soud upozornil, že ústavní stížnost lze podat až po vyčerpání všech procesních prostředků, včetně dovolání. I když se stížnost týkala pouze nákladového výroku, který má akcesorickou povahu, zůstává její podání před rozhodnutím odvolacího soudu nepřípustným. Stěžovatelka si zachovává právo podat novou stížnost po skončení dovolacího řízení.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Přibáněm o ústavní stížnosti stěžovatelky Anny Smetkové, zastoupené JUDr. Filipem Matoušem, advokátem, sídlem Lazarská 11/6, Praha 2, proti nákladovému výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2024, č. j. 23 Co 59/2024-654, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti DER Touristik CZ a.s., jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky ("Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze ("městský soud"), konkrétně výroku II., jímž městský soud rozhodl v řízení o zaplacení částky 206 340 Kč s příslušenstvím o náhradě nákladů před soudy obou stupňů. Stěžovatelka má za to, že uvedeným nákladovým výrokem městský soud porušil její základní práva zaručená čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Ústavní soud se před posouzením opodstatněnosti ústavní stížnosti zabýval otázkou, zda jsou k tomu splněny procesní předpoklady stanovené zákonem o Ústavním soudu.
3. Ústavní soud ve své judikatuře ustáleně zdůrazňuje, že ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy představuje subsidiární prostředek ochrany základních práv jednotlivce, který lze uplatnit jen v situaci, neposkytuje-li právní řád stěžovateli jiné prostředky ochrany práva nebo nelze-li případný zásah do práv odčinit jiným způsobem (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, vyčerpal-li navrhovatel ještě před jejím podáním všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány výjimečné důvody pro projednání ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
4. Stěžovatelka se podanou ústavní stížností domáhá zrušení nákladového výroku rozsudku městského soudu, proti kterému (výroku) není dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád].
5. Ústavní soud z databáze Infosoud.justice.cz zjistil a z dovolání vyžádaného u Obvodního soudu pro Prahu 4 ověřil, že stěžovatelka podala dovolání, jímž napadla v záhlaví označené rozhodnutí městského soudu. Nejvyšší soud o tomto dovolání doposud nerozhodl.
6. Za dané procesní situace je nepřípustné, aby Ústavní soud jakkoli zasahoval do rozhodovací činnosti obecných soudů, zde Nejvyššího soudu, a předjímal jeho rozhodnutí. Podání ústavní stížnosti je v takovém případě předčasné. Řečeno ještě jinak, ústavní stížnost účastníka řízení podaná proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení před tím, než dovolací soud rozhodne o dovolání proti výroku ve věci samé, je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná.
7. Uvedené platí i pro ústavní stížnost stěžovatelky směřující pouze proti nákladovému výroku rozhodnutí městského soudu. Ústavní soud poukazuje na to, že výrok o náhradě nákladů řízení má k rozhodnutí o věci samé akcesorickou povahu. Jakkoliv si Ústavní soud je vědom okolnosti, že proti rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení není dovolání ex lege přípustné (srov. výše), odporovalo by principu efektivity a hospodárnosti řízení, přezkoumával-li by Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti, jíž je samostatně napaden pouze výrok o nákladech řízení, její důvodnost, jelikož by tak (byť i nepřímo) nutně předjímal i výsledek probíhajícího řízení o dovolání, což mu však nepřísluší (srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 870/19 ze dne 24. 4. 2019; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz).
8. Ústavní soud dodává, že odmítnutí stávající ústavní stížnosti pro její "předčasnost" stěžovatelku nepoškozuje na jejím právu na přístup k soudu, neboť po skončení dovolacího řízení, resp. řízení před obecnými soudy (v případě kasačního rozhodnutí Nejvyššího soudu), bude mít stěžovatelka možnost podat novou ústavní stížnost. Tato ústavní stížnost pak bude v případě splnění ostatních podmínek řízení věcně projednatelná Ústavním soudem, a to i v případě, brojila-li by jí stěžovatelka výhradně proti nákladovým výrokům (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 941/19 ze dne 30. 5. 2019).
9. Z uvedených důvodů dospěl Ústavní soud v posuzovaném případě k závěru, že ústavní stížnost je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, přičemž neshledal důvod pro aplikaci výjimky z nepřípustnosti ústavní stížnosti podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, kterou ostatně netvrdí ani stěžovatelka.
10. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. července 2024 Jiří Přibáň v. r. soudce zpravodaj