III.ÚS 193/03
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nevyčerpal předchozí procesní prostředky. Návrh na obnovu řízení nebyl považován za vyčerpání možností ochrany práv. Stěžovatel měl podat správní žalobu, která by mu umožnila ochranu v příslušném soudu. Soud upozornil, že zákony umožňují osvobození od poplatků a jmenování právního zástupce.
Rubrum
III. ÚS 193/03 Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. Š., zastoupeného JUDr. I. H., advokátkou, proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 10. února 2003, čj. 1116/150/2003, mimo ústní jednání dne 26. května 2003 soudcem zpravodajem JUDr. Jiřím Muchou, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadl stěžovatel rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 10. února 2003 (1116/150/2003) a tvrdil, že jím byl porušen čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1, 2 a 3 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel proto navrhl, aby označené rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích Ústavní soud zrušil. Ústavní stížnost je nepřípustná. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení (§ 75 odst. 1 zákona). Ze samotného tvrzení stěžovatele v ústavní stížnosti vyplývá, že v dané věci nenapadl rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 10. února 2003 (1116/150/2003) správní žalobou. Tím však nevyčerpal procesní prostředek, který mu zákon k ochraně jeho práva, ve smyslu ust. § 75 odst. 1 zákona, poskytuje. V této souvislosti neobstojí ani argumentace stěžovatele, že nepodal správní žalobu s ohledem na možné riziko hrazení nákladů soudního řízení v případě, že "by nebyl ve sporu úspěšný". Procesní předpis (občanský soudní řád) na takové situace pamatuje a umožňuje stěžovateli podat návrh na osvobození od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř.) a současně mu ustanovit na jeho žádost právního zástupce (§ 30 o. s. ř.), příp. právního zástupce (advokáta) mu může určit Česká advokátní komora (§ 18 odst. 2 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů). Nadto bývá běžnou praxí, že i v případě úspěchu žalovaného správního úřadu při soudním přezkumu správního rozhodnutí (nejde o klasické sporné řízení) žalobce k úhradě nákladů řízení protistrany zavázán není, neboť správnímu úřadu povětšinou žádné náklady nevznikají, odhlédnuto již od toho, že občanský soudní řád umožňuje i v takovém případě na žádost aplikaci institutu nepřiznání náhrady nákladů řízení (§ 150 o. s. ř.). Stěžovatel se proto měl v souladu se zásadou subsidiarity ústavní stížnosti bránit cestou správní žaloby u příslušného soudu. Pro úplnost je možné uvést, že Ústavní soud neshledal důvod pro postup podle § 75 odst. 2 zákona, když stěžovatel o takovýto postup nepožádal. Ústavní stížnost byla z důvodů výše rozvedených posouzena jako nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona) a bylo o ní rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], jak z výroku tohoto usnesení je patrno.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona). V Brně dne 26. května 2003
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.