Ústavní soud · Usnesení

III.ÚS 1949/10

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2010-07-28 · odmítnuto pro neodstraněné vady · ECLI:CZ:US:2010:3.US.1949.10.1

Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nebyl zastoupen advokátem s kvalifikovanou plnou mocí. Soud se opřel o § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, podle něhož je zastoupení advokátem v řízení o ústavní stížnosti povinné. Přestože stěžovatel byl v minulosti opakovaně informován o této podmínce, nezajišťoval zastoupení i při opakovaném podání návrhu. Ústavní soud považuje za přiměřené nevyžadovat opětovné poučení, pokud bylo významné informace již dříve zprostředkováno.

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 3. 2010 sp. zn. 8 Co 754/10, 8 Co 755/10, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 8. 7. 2010, stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení obecného soudu pro "aktuální zásah" do jeho práva na spravedlivý proces. K nedostatku zastoupení (advokátem) v řízení před Ústavním soudem uvádí, že Mgr. J. Ú., určený mu Českou advokátní komorou, "odmítl poskytnout právní službu zastupování a ignoroval plnou moc, což bude předmětem žaloby, neupustí-li od protiprávního jednání". Ústavní soud z kontaktu s advokátem Mgr. J. Ú. zjistil, že byl Českou advokátní komorou určen k provedení analýzy, zda ve stěžovatelově věci přichází v úvahu podat efektivní ústavní stížnost, a v kladném případě "může stěžovatele v řízení před Ústavním soudem zastupovat". Advokát však dospěl k závěru negativnímu, což stěžovateli sdělil, čímž své pověření měl za vyčerpané, a návrh plné moci zaslaný stěžovatelem proto nepřijal. Z uvedeného je zřejmé, že stěžovatel není pro řízení o ústavní stížnosti zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci (viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Z mnoha dalších řízení o návrzích, jež stěžovatel v minulosti podal, se podává, že tento postup, jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem, volí, ačkoli byl o této podmínce řízení a postupu k jejímu splnění opakovaně poučen (viz kupříkladu věci ústavních stížností vedené pod sp. zn. I. ÚS 786/09, sp. zn. I. ÚS 787/09, sp. zn. II. ÚS 1370/09, sp. zn. III. ÚS 3215/09 a další). Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří. Ústavní soud je však toho názoru (který vyjádřil i ve stěžovatelových věcech vícekrát), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem (a ve shodě s mnoha z výše označených usnesení) se tudíž Ústavní soud uchýlil i zde k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a soudcem zpravodajem stěžovatelův návrh bez jednání odmítl.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. července 2010 Vladimír Kůrka v. r. soudce zpravodaj

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (1)