III.ÚS 196/21

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti BRENT s. r. o., sídlem Palackého 440, Turnov, zastoupené advokátem JUDr. Jiřím Duchoněm, sídlem Antonína Dvořáka 293, Turnov, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2020 č. j. 3 VSPH 1062/2020-A-230, za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení, a obchodní společnosti Bazcom, a. s., sídlem Opletalova 1015/55, Praha 1 jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavnímu soudu byla dne 25. 1. 2021 doručena ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), v níž stěžovatelka napadá shora uvedené usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud"), kterým bylo odmítnuto její odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 31. 7. 2020 č. j. MSPH 79 INS 243/2017-A-217. Stěžovatelka má za to, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno její právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Městský soud výše uvedeným usnesením rozhodl o insolvenčním návrhu vedlejší účastnice tak, že zjistil úpadek stěžovatelky (výrok I.), na její majetek prohlásil konkurz (výrok II.) a ustanovil jí insolvenčního správce (výrok III.). Proti těmto výrokům usnesení městského soudu podala stěžovatelka prostřednictvím svého v záhlaví uvedeného právního zástupce odvolání, jež bylo podáno dne 17. 8. 2020 poštou a dne 19. 8. 2020 bylo doručeno městskému soudu, který je podle § 93 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, předložil vrchnímu soudu. Ten stěžovatelku usnesením ze dne 18. 11. 2020 č. j. 3 VSPH 1062/2020-A-222 vyzval, aby v souladu s § 80a insolvenčního zákona učinila "odvolání ze dne 14. 8. 2020 v elektronické podobě do datové schránky insolvenčního soudu nebo v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem", a to do tří dnů od doručení usnesení. Dále byla vyzvána k tomu, aby doplnila odvolací důvod, upřesnila, čeho se odvoláním domáhá a případně označila důkazy a připojila listiny, jichž se dovolává. Stěžovatelka byla poučena o počátku běhu lhůty ke splnění povinnosti, o podmínkách zachování lhůty i o následcích neodstranění vad podání. Výzva byla doručena do datových schránek stěžovatelky a jejího právního zástupce s účinky ke dni 19. 11. 2020. Podáním učiněným v elektronické podobě stěžovatelka dne 23. 11. 2020 doplnila odvolání o uvedení okolností, v nichž spatřuje důvody, pro které není v úpadku. Odvolání ze dne 14. 8. 2020 učiněné v rozporu s § 80a insolvenčního zákona v listinné podobě, však v elektronické podobě do datové schránky insolvenčního soudu nedoručila. Napadeným rozhodnutím proto vrchní soud odvolání stěžovatelky odmítl podle § 43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), ve spojení s § 80a odst. 1 a § 93 odst. 1 insolvenčního zákona.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že "výzvu řádně a včas a předepsanou formou splnila", a že postup soudu pokládá za nelogický, neodůvodněný a zcela formalistický. Pomine-li Ústavní soud prostý odkaz na čl. 36 odst. 1 Listiny, neobsahuje ústavní stížnost žádnou ústavněprávní argumentaci.

4. Dříve, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány procesní podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno. Stěžovatelka je rovněž v souladu s § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu právně zastoupena advokátem. Při posouzení přípustnosti ústavní stížnosti podle § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu však dospěl k závěru, že ústavní stížnost není přípustná.

5. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Ta se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat (srov. usnesení ze dne 27. 10. 2020 sp. zn. III. ÚS 2947/20). Řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je vybudováno především na přezkumu věcí pravomocně skončených.

6. Z § 7 insolvenčního zákona mimo jiné vyplývá, že nestanoví-li insolvenční zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení. Podle § 2 písm. b) insolvenčního zákona se insolvenčním soudem rozumí též soud, který rozhoduje o opravném prostředku v insolvenčním řízení. Ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. pak stanovuje, že "žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání...". Jde přitom se o samostatný zmatečnostní důvod, přičemž žaloba pro zmatečnost může být opřena i o to, že se stěžovatelka neztotožňuje se závěrem vrchního (odvolacího) soudu o tom, že odvolání má takové zásadní vady, které vedou k jeho odmítnutí, resp. že tyto vady nebyly stěžovatelkou ani přes výzvu soudu odstraněny (srov. SVOBODA, K. Opravné prostředky. Civilní proces z pohledu účastníka. Praha: C. H. Beck, 2019, str. 372). Rovněž z judikatury Ústavní soud se podává, že "důvodem žaloby pro zmatečnost podle ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. je skutkově nebo právně chybný závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto či odvolací řízení zastaveno; jinak řečeno, tímto důvodem je sama nezákonnost usnesení odvolacího soudu" (usnesení ze dne 14. 9. 2006 sp. zn. III. ÚS 457/06 nebo ze dne 27. 10. 2020 sp. zn. III. ÚS 2947/20, dostupná na http://nalus.usoud.cz).

7. Insolvenční zákon stěžovatelce nezapovídá podat žalobu pro zmatečnost (shodně viz KOZÁK, J. In KOZÁK, J. Insolvenční zákon. Komentář. 5. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2019, s. 310), a to na rozdíl od možnosti obnovy insolvenčního řízení (srov. § 96 odst. 1 insolvenčního zákona). Ve vztahu k žalobě pro zmatečnost insolvenční zákon odchylně od o. s. ř. pouze stanovuje, že se v řízení o této žalobě podané proti rozhodnutí insolvenčního soudu vydanému v insolvenčním řízení nepoužije § 235 odst. 2 o. s. ř., přičemž rozhodnutí, jímž bylo na základě žaloby pro zmatečnost zrušeno rozhodnutí insolvenčního soudu vydané v insolvenčním řízení, je účinné ode dne právní moci (§ 96 odst. 2 insolvenčního zákona).

8. S ohledem na výše uvedené lze konstatovat, že zákon stěžovatelce poskytuje procesní prostředek k ochraně jejích práv, a to v podobě žaloby pro zmatečnost představující opravný prostředek ve smyslu § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu (srov. též usnesení ze dne 17. 12. 2008 sp. zn. I. ÚS 1847/08 nebo ze dne 27. 10. 2020 sp. zn. III. ÚS 2947/20). Pokud přitom stěžovatelka podala ústavní stížnost, "aniž by doložila, že vyčerpala žalobu pro zmatečnost, a rozhodnutí o takové žalobě také napadla dostupnými procesními prostředky ochrany práva", je zpravidla dán důvod pro její odmítnutí pro nepřípustnost (usnesení ze dne 28. 6. 2019 sp. zn. III. ÚS 1102/18). Ústavní soud dále ve stanovisku pléna ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08 uvedl, že "ústavní stížnost, která směřuje proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo ... odmítnuto odvolání stěžovatele, je nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu... jestliže stěžovatel proti tomuto rozhodnutí neuplatnil žalobu pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř.".

9. Z textu ústavní stížnosti ani jejích příloh nevyplývá, že by stěžovatelka žalobu pro zmatečnost vůbec podala. Naopak z petitu ústavní stížnosti, jakož i z jejího textu jako celku je zřejmé, že stěžovatelka napadá toliko rozhodnutí vrchního soudu o odmítnutí odvolání.

10. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že ústavní stížnost je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, přičemž neshledal důvody pro uplatnění výjimky z nepřípustnosti ústavní stížnosti podle § 75 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Z toho důvodu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. února 2021 JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v.r. soudce zpravodaj