III.ÚS 1969/20

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatelky KM Beta MORAVIA s. r. o., sídlem Brněnská 619/59a, Hodonín, zastoupené JUDr. Marcelou Andrýskovou, advokátkou, sídlem Masarykovo nám. 120/22, Hodonín, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. března 2020 č. j. Nco 8/2020-847, za účasti Vrchního soudu v Olomouci, jako účastníka řízení, a 1) Josefa Škodáka a 2) Lubomíra Jančaříka, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") napadla stěžovatelka v záhlaví uvedené usnesení z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") rozhodl o námitce podjatosti vznesené stěžovatelkou ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 Cm 476/2011 tak, že soudkyně Krajského soudu v Brně JUDr. Hana Klimešová není vyloučena z projednání ve věci sp. zn. 50 Cm 476/2011. Vrchní soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že stěžovatelka shledává podjatost dotčené soudkyně ve způsobu jakým je vedeno řízení, podle § 14 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), avšak okolnosti spočívající v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech důvodem pro vyloučení soudce být nemohou, neboť k přezkumu a nápravě postupu soudce a jeho rozhodovací činnosti mohou sloužit pouze opravné prostředky. Stěžovatelka neuvedla žádné konkrétní okolnosti, ze kterých by měl vyplývat vztah soudkyně k věci nebo k účastníkům řízení a takové okolnosti nevyplynuly ani z obsahu spisu. Soudkyně se navíc ke vznesené námitce vyjádřila tak, že nemá k věci ani k účastníkům žádný vztah.

3. Předtím, než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, musel se zabývat otázkou, zda jsou k tomu splněny všechny předpoklady stanovené zákonem o Ústavním soudu. Podle § 75 odst. 1 tohoto zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Takto vyjádřená subsidiarita ústavní stížnosti se po stránce materiální projevuje v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán.

4. Rozhodnutí nadřízeného soudu podle § 16 odst. 1 o. s. ř. o tom, že není dán důvod vyloučení soudce podle § 14 odst. 1 o. s. ř., obecně nebrání tomu, aby byla námitka podjatosti vznesena i v dalších fázích řízení, jakož i v řízeních o opravných prostředcích. Předmětem rozhodování Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti se proto posouzení této námitky může stát teprve poté, co bude řízení ve věci samé skončeno, nebo kdy bude rozhodnuto o takovémto opravném prostředku (např. usnesení ze dne 18. 1. 2017 sp. zn. I. ÚS 359/16, usnesení ze dne 20. 2. 2018 sp. zn. I. ÚS 4079/17 nebo usnesení ze dne 17. 9. 2019 sp. zn. II. ÚS 2946/19; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).

5. Z těchto důvodů Ústavní soud podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl ústavní stížnost stěžovatelky jako nepřípustnou.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. července 2020 Jiří Zemánek v. r. soudce zpravodaj