III.ÚS 1998/23

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatelů Antonie Ungerové, bytem Synkova 2096/10, Brno, Mgr. Ing. Andrey Ungerové a Ing. Ladislava Ungera, všech zastoupených JUDr. Vladimírem Bulinským, advokátem, sídlem Jana Nečase 1343/29, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. dubna 2023 č. j. 44 Co 229/2019-681, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a Richarda Banata, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. V řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví k majetku sdružení Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") výrokem I rozsudku ze dne 5. 4. 2023 č. j. 44 Co 229/2019-681 potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2019 č. j. 44 C 140/2011-586, jímž byla žaloba vedlejšího účastníka řízení (žalobce) zamítnuta. Změnil jej ve výrocích o náhradě nákladů řízení tak, že stěžovatelům (žalovaným) se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok II) a dále rozhodl, že stěžovatelům se nepřiznává náhrada nákladů odvolacího řízení (výrok III).

3. Stěžovatelé v ústavní stížnosti brojili proti těm výrokům rozsudku krajského soudu, které se týkaly náhrady nákladů řízení, avšak nepřiložili jeho kopii. Proto byli soudcem zpravodajem vyzváni k odstranění vady podání spočívající v absenci kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva [srov. § 72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. V reakci na tuto výzvu pak Ústavnímu soudu sdělili, že proti rozsudku krajského soudu podali dovolání k Nejvyššímu soudu, což doložili jeho kopií.

4. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem o Ústavním soudu. V posuzované věci k takovému závěru nedospěl.

5. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost představuje tedy krajní prostředek k ochraně práva nastupující až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není možná.

6. Ze sdělení stěžovatelů vyplývá, že podali proti rozsudku krajského soudu, a to konkrétně proti jeho výrokům II a III, které se týkají nákladů řízení, dovolání. Tuto skutečnost Ústavní soud následně ověřil i v databázi Ministerstva spravedlnosti dostupné na https://infosoud.justice.cz. Ústavní soud si je samozřejmě vědom toho, že dovolání proti nákladovým výrokům není podle § 238 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, přípustné. Nicméně pokud se již stěžovatelé rozhodli postupovat touto cestou, nemůže Ústavní soud přezkoumávat nákladové výroky před vlastním rozhodnutím Nejvyššího soudu o jimi podaném dovolání. Jejich přezkumem by totiž jednak nerespektoval subsidiaritu ústavní stížnosti k jiným zákonným procesním prostředkům k ochraně práva, ale také by tím mohl, byť jen nepřímo, předjímat i výsledek řízení o dovolání, což mu nepřísluší [srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 2. 2019 sp. zn. II. ÚS 1700/18, ze dne 10. 4. 2019 sp. zn. II. ÚS 1033/19, ze dne 24. 4. 2019 sp. zn. II. ÚS 870/19 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz)]. Vyčkáváním na rozhodnutí Nejvyššího soudu by navíc Ústavní soud nedůvodně prodlužoval vlastní řízení o ústavní stížnosti.

7. Ústavní soud pro úplnost uvádí, že odmítnutí stávající ústavní stížnosti pro její nepřípustnost stěžovatele nijak nepoškozuje, neboť k ochraně proti tvrzeným zásahům do základních práv použili procesní prostředky, které z jejich pohledu mohou napravit závadný stav, a teprve po jejich vyčerpání se mohou s ústavní stížností obrátit na Ústavní soud, budou-li i nadále přesvědčeni, že k tomu mají důvody.

8. Soudce zpravodaj proto podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl ústavní stížnost stěžovatelů jako nepřípustnou.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. prosince 2023 Jiří Zemánek v. r. soudce zpravodaj