III.ÚS 202/11
V PLATNOSTI- KS Ostrava 68 To 438/2010-2663
- ÚS III.ÚS 202/11
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože se jednalo o zjevně neopodstatněný návrh. Stěžovatel se domáhal zrušení rozhodnutí o zachování vazby, které se opíralo o zákonné lhůty a postupy. Soud vysvětlil, že „odevzdáním“ zadrženého se rozumí předání spisu, nikoli fyzické předání osoby. Ústavní soud nepřezkoumal podstatu sporu, protože stížnost nebyla zjevně oprávněná.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 17. února 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. K., zastoupeného Mgr. Marcelem Labounkem, advokátem v Rožnově pod Radhoštěm, Meziříčská 774, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 18. 11. 2010 č. j. 68 To 438/2010-2663 a usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 25. 10. 2010 sp. zn. 1 T 110/2010, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností ze dne 18. 1. 2011 stěžovatel napadl a domáhal se zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci (dále jen "krajský soud") ze dne 18. 11. 2010 č. j. 68 To 438/2010-2663, jakož i jemu předcházejícího usnesení Okresního soudu ve Vsetíně (dále jen "okresní soud") ze dne 25. 10. 2010 sp. zn. 1 T 110/2010. Tvrdil, že uvedené soudy porušily jeho ústavně zaručené základní právo "být zbaven svobody pouze zákonem stanoveným způsobem", přičemž poukazoval na čl. 8 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Jak patrno z ústavní stížnosti a jejích příloh, napadeným usnesením okresního soudu nebyla přijata peněžitá záruka ani písemný slib stěžovatele (coby obžalovaného) jako náhrada za vazbu a dále jím byla zamítnuta stěžovatelova žádost o propuštění z vazby dle § 72 odst. 3 trestního řádu (dále též jen "tr. ř.") a podle § 71 odst. 6 za použití § 71 odst. 4 tr. ř. byl stěžovatel ponechán ve vazbě s tím, že vazební důvody dle § 67 písm. a) a c) tr. ř. nadále trvají. Proti tomuto rozhodnutí brojil stěžovatel stížností, kterou však krajský soud napadeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že dne 10. 11. 2009 v 11:55 hodin byl jako podezřelý zadržen policií a že soudu byl odevzdán až po uplynutí 48 hodin od tohoto zadržení. Uvedená lhůta totiž uplynula dne 12. 11. 2009 v 11:55 hodin, on však byl v této době ještě v držení policie a příslušnému soudu byl "odevzdán" až dne 13. 11. 2009 v dopoledních hodinách. V této souvislosti stěžovatel poukazuje na čl. 8 odst. 3 Listiny, jakož i na ustanovení § 77 odst. 1 tr. ř., přičemž vyslovuje názor, že "odevzdáním" není písemné předání spisu soudu, ale i fyzické odevzdání osoby podezřelého či obviněného soudu, k čemuž v daném případě nedošlo. Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§ 42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu), a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh. Nelze přehlédnout, že stěžovatel se u Ústavního soudu ochrany svých práv domáhá po více jak roce od okamžiku, kdy k údajnému pochybení došlo. Kromě toho, jak lze vyvodit z odůvodnění napadeného usnesení krajského soudu, stěžovatel výše uvedenou námitku neuplatnil v daném řízení. Stížnostní soud nicméně přezkoumal dosavadní průběh vazebního řízení od samého počátku, a to i z hlediska dodržování zákonných lhůt stanovených trestním řádem, a žádné pochybení nezjistil; mimo jiné přitom konstatoval, že po zadržení stěžovatele v rámci přípravného řízení orgány činné v trestním řízení postupovaly zcela v souladu s § 76 odst. 4 tr. ř. (a dle lhůty tam stanovené) a že soud prvního stupně při vzetí stěžovatele do vazby postupoval v souladu s § 77 odst. 2 tr. ř. Přitom ani ve světle argumentace v ústavní stížnosti obsažené by nemohl Ústavní soud krajskému soudu nic vytknout, neboť stěžovatelův názor, že "odevzdáním" zadrženého se rozumí i jeho fyzické předání, není správný (viz také Šámal, P., a kol.: Trestní řád, komentář, 6. vydání, Praha 2008, s. 602). S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. února 2011 Jiří Mucha předseda senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.