Ústavní soud · Usnesení

III.ÚS 2025/09

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2009-09-10 · odmítnuto pro nedodržení lhůty odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost · ECLI:CZ:US:2009:3.US.2025.09.1

  1. KS Brno 21 Co 475/2005-304
  2. NS 22 Cdo 4390/2008
  3. ÚS III.ÚS 2025/09
Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Stížnost proti rozhodnutí Nejvyššího soudu byla odmítnuta, protože soudy správně odmítly dovolání jako nepřípustné. Stížnost proti rozsudku Krajského soudu byla odmítnuta z důvodu zmeškání lhůty k jejímu podání. Soud se opřel o § 43 odst. 2 písm. a) a § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb.

Rubrum

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 10. září 2009 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele M. K., zastoupeného JUDr. Ivou Kremplovou, advokátkou se sídlem v Brně, Botanická 9, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 4. 2009 sp. zn. 22 Cdo 4390/2008 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2008 č. j. 21 Co 475/2005-304, takto:

Výrok

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Vyslovil přesvědčení, že zrušením spoluvlastnictví k nemovitosti a přikázáním jeho podílu žalobkyním byl zbaven svého vlastnického práva v rozporu se zákony, když soudy při rozhodování nezohlednily argumentaci, v průběhu řízení mnohokrát opakovanou. Proti rozsudku II. stupně podal dovolání, které Nejvyšší soud odmítl. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným, k odmítnutí je dán důvod také tehdy, je-li návrh podán po lhůtě k tomu stanovené [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3, 4, § 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu (v návrhu nesprávně označeného jako rozsudek) zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud opodstatněně odmítl dovolání jako nepřípustné a s poukazem na jeho obsah, na rozsudek odvolacího soudu, jakož i na svou judikaturu rozhodnutí přiléhavě odůvodnil. Proto na toto odůvodnění lze v dalším odkázat. Nutno dodat, že navrhovatel sám v ústavní stížnosti Nejvyššímu soudu - jeho závěru o nepřípustnosti dovolání, ničeho nevytýká. Pro výše uvedené byl návrh směřující proti usnesení Nejvyššího soudu jako neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdních předpisů]. Pokud jde o ústavní stížnost brojící proti označenému rozsudku Krajského soudu v Brně, pak odmítnutí je odůvodněno zmeškáním lhůty k jejímu podání, když pro běh této lhůty nelze vycházet ze dne doručení usnesení dovolacího soudu, na jehož rozhodnutí nedopadá ustanovení § 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů [§ 43 odst. 1 písm. b) citovaného zákona o Ústavním soudu].

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. září 2009 Jiří Mucha předseda senátu Ústavního soudu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.