III.ÚS 205/05
V PLATNOSTI- OS Louny 2 T 106/2004
- ÚS III.ÚS 205/05
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla nepřípustná. Stížnost se týkala rozsudku soudu I. stupně, proti němuž byl stěžovatel oprávněn podat odvolání. Soud se opřel o § 72 odst. 1 písm. a) a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., podle nichž stížnost není přípustná, pokud nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 17. srpna 2005 ve věci navrhovatele M. H., zastoupeného Mgr. Janou Hansalanderovou, advokátkou se sídlem 269 01 Rakovník, Husovo náměstí 22, o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 14. 5. 2004 sp. zn. 2 T 106/2004, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného rozsudku s tím, že podle jeho přesvědčení v trestním řízení vedeném proti němu byla porušena práva zakotvená v čl. 8 odst. 1, 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že se práva odvolání proti rozsudku soudu I. stupně pod nátlakem ze strany soudce vzdal, přesto proti němu odvolání podal, o jeho výsledku dosud neobdržel rozhodnutí, neví ani, zda již o odvolání bylo rozhodnuto. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje - to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení [§ 72 odst. 1 písm. a), § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu návrhu a rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 14. 5. 2004 sp. zn. 27 106/2004 bylo zjištěno, že ústavní stížnost směřuje proti rozsudku soudu I. stupně, proti němuž, jak vyplývá i z poučení obsaženého v napadeném rozhodnutí, byl stěžovatel oprávněn podat odvolání. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost tak nebrojí proti pravomocnému rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně tvrzeného práva stěžovateli poskytuje, nýbrž proti rozsudku soudu I. stupně, nutno konstatovat, že je stížnost nepřípustná. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani tvrzení stěžovatele, že se u soudu vzdal práva odvolání, že tak učinil pod nátlakem ze strany soudce a že přesto odvolání podal [§ 72 odst. 1 písm. a), § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Pro postup dle § 75 odst. 2 cit. zákona o Ústavním soudu důvody dány nebyly - nebylo shledáno a navrhovatel ani netvrdil, že by stížnost svým významem podstatně přesahovala jeho vlastní zájmy či že by v řízení o podaném opravném prostředku docházelo ke značným průtahům, z nichž mu vzniká či může vzniknout vážná a neodvratitelná újma. Pro výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 17. srpna 2005
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.