III.ÚS 2050/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelů A. M. a A. M., zastoupených JUDr. Ing. Ivanou Spoustovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Fügnerovo náměstí 1808/3, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 13 Co 110/2026-1887 ze dne 4. května 2026 a usnesení Okresního soudu v České Lípě č. j. 19 Nc 7244/2024-1816 ze dne 3. března 2026, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v České Lípě, jako účastníků řízení, a L. M., M. M. a nezletilé J. M., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelé (prarodiče) se domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi soudy porušily jejich základní práva zaručená čl. 8 odst. 1, 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Stěžovatelka (babička) a stěžovatel (dědeček) jsou otcovskými prarodiči nezletilé třetí vedlejší účastnice (dívka, vnučka). První vedlejší účastnice (matka) a druhý vedlejší účastník (otec) jsou rodiči dívky a další dcery. Dívce je 6,5 roku. Vztahy mezi rodiči a prarodiči dívky jsou konfliktní, eskalující, bez schopnosti se dohodnout, což se týká i styku dívky s prarodiči. Aktuálně si rodiče styk dívky s prarodiči nepřejí a prarodiče se tohoto styku (soudní nápravy) až principiálně dožadují.

3. Dne 21. dubna 2024 prarodiče zahájili u Okresního soudu v České Lípě řízení o úpravu svého styku s dívkou. O tomto návrhu doposud nebylo rozhodnuto, v řízení se aktuálně čeká, až bude vypracován znalecký posudek. V průběhu řízení okresní soud usnesením č. j. 19 Nc 7244/2024-643 ze dne 3. července 2025, které potvrdil Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č. j. 13 Co 294/2025-693, nařídil předběžné opatření, kterým uložil rodičům povinnost umožnit prarodičům styk s dívkou každý třetí týden v měsíci v době od 15.00 do 19.00 hodin.

4. Ústavní stížností napadeným usnesením okresní soud k návrhu rodičů (poté, co jeho první, zamítavé rozhodnutí krajský soud zrušil a vrátil mu věc k novému rozhodnutí) nařízené předběžné opatření zrušil.

5. Krajský soud k odvolání prarodičů usnesení okresního soudu napadeným usnesením potvrdil.

6. Oba soudy dospěly k závěru, že jsou splněny předpoklady § 77 odst. 2 občanského soudního řádu pro zrušení předběžného opatření. Vysvětlily, že na základě aktuálních zjištění již není v nejlepším zájmu nezletilé, aby předběžné opatření o úpravě styku s prarodiči dále trvalo. Vyšly přitom především z obsahu dvou pohovorů s dívkou a zjištění, že postoj dívky k prarodičům se změnil (aktuálně jej striktně odmítá) zejména z důvodu konfliktního vztahu mezi rodiči a prarodiči, který přetrvává již velmi dlouhou dobu bez vidiny nápravy pro neochotu rodičů a prarodičů se dohodnout. Dívka je konfliktem velmi zasažena, hrozí jí psychická újma. S ohledem na její nejlepší zájem je třeba minimalizovat její zátěž, což znamená zrušit předběžné opatření a další případná opatření činit až na základě komplexního a odborně podloženého posouzení situace.

7. Prarodiče v ústavní stížnosti podrobně popisují, jak se postupně vyvíjel rozsah doby, kterou trávili s vnučkou, a změnu, která nastala v červnu 2024, kdy rodiče rozhodli o zásadním omezení styku, a navíc nastavili omezující pravidla i pro průběh styku, což se týkalo i jejich druhé vnučky. V srpnu 2024, a pak ještě opakovaně, reagovali prarodiče na situaci neúspěšnými návrhy na nařízení předběžného opatření. Až když jim v dubnu 2025 sdělil jejich syn (otec dívky), že styk nebude probíhat vůbec, a oni opět podali návrh na nařízení předběžného opatření, okresní soud mu vyhověl usnesením zmíněným shora v bodu 3. Styk však přes vykonatelné rozhodnutí nebyl realizován. Prarodiče se tak domáhali výkonu rozhodnutí a okresní soud jejich návrhům vyhověl a uložil rodičům opakovaně pokuty, krajský soud rozhodnutí potvrdil. Rodiče však rozhodnutí nerespektovali a opakovaně usilovali o zrušení předběžného opatření a uspěli až napadenými rozhodnutími. Prarodiče pak už ani neuspěli s návrhy na nařízení výkonu rozhodnutí. Styk aktuálně neprobíhá a v řízení o věci samé se čeká na znalecké zkoumání. Prarodiče považují rezignaci soudů na úpravu jejich styku s vnučkou za nepřijatelné a odporující judikatuře Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva. Mají za to, že existence jejich sporu s rodiči nemůže být důvodem pro to, aby jim byl odepřen styk s vnučkou. Soudy jim odepřely ochranu práva na rodinný život. Zmiňují, že si jsou vědomi rezervovaného přístupu Ústavního soudu k rozhodnutím v rodinně-právních věcech i k nemeritorním rozhodnutím, zdůrazňují však faktor času a riziko, že vztah vnučky k nim postupem času ochladne, možná až zanikne. Tuto obavu rámují tím, že rozhodnutí ve věci samé lze očekávat až po vypracování posudku, což nemá být dříve než v únoru 2027.

8. Ústavní stížnost je přípustná a jsou splněny i ostatní procesní předpoklady pro řízení o ústavní stížnosti.

9. Klíčové v posuzované věci je, že soudy rozhodovaly o návrhu na zrušení předběžného opatření. Rozhodnutí ve věci předběžných opatření, ať již jde o rozhodnutí, kterými jsou nařízena či zrušena, popřípadě kterými soudy návrhu na nařízení či zrušení nevyhoví, podrobuje pro jejich zatímní povahu pouze omezenému testu ústavnosti. Sami stěžovatelé si toho jsou vědomi, stejně jako rezervovaného přístupu Ústavního soudu k rozhodnutím v rodinně-právních vztazích. Ústavní soud u zatímních rozhodnutí zkoumá jen to, zda rozhodnutí mělo zákonný podklad, zda bylo vydáno příslušným orgánem a zda není projevem svévole. Pokud jde o napadená rozhodnutí, Ústavní soud žádný takový exces, a tak ani rozpor s judikaturou Ústavního soudu či Evropského soudu pro lidská práva, neshledal. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

10. Oba soudy na podkladě aktuálních zjištění, jimž nelze v ústavní rovině nic vytknout, srozumitelně, přesvědčivě a citlivě vysvětlily, proč již netrvají předpoklady pro další trvání zatímní úpravy styku prarodičů s dívkou. Braly v potaz právo prarodičů na styk s vnučkou a v obecné rovině i význam širších rodinných vazeb pro samotnou dívku. Krajský soud v závěru (bod 15) přiléhavě zdůraznil, že to však nesmí být za cenu zániku (či významného poškození) jiných rodinných vztahů. Připomněl, že rodiče ve svých vyjádřeních prezentovali, že konfliktní situace se promítá i do jejich rodinného života, do jejich partnerských vztahů, a rodina žije v napětí, což ohrožuje samotnou její soudružnost. Dovodily-li soudy vzhledem ke konkrétním poměrům v rodině, že v nejlepším zájmu dívky je vymanit ji z konfliktu rodičů a prarodičů a podpořit udržení soudružnosti alespoň nejužší rodiny, a přistoupily-li za tímto účelem k řešení, že vztahy s prarodiči zatímně nebudou upraveny, a tak pravděpodobně, minimálně po určitou dobu, nebudou probíhat vůbec, jde o závěry, které v ústavní rovině obstojí. Ústavní soud nepodceňuje obavu prarodičů, že čas může vést i k určitému odcizení, je však zřejmé, že zatímní úprava spíše prohloubila příkopy mezi prarodiči a rodiči a konflikt vyhrotila, což se prokazatelně negativně projevilo na psychice vnučky, proto by bylo dobré vnímat čas pozitivně, využít ho ke zklidnění situace i všech zúčastněných v naději na nový začátek.

11. Ústavní soud nezjistil žádné pochybení, které by opodstatňovalo jeho kasační závěr. Ústavní stížnost tak odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní soud rozhodl bezodkladně, o návrhu prarodičů, aby stížnost byla vyřízena přednostně, tak nerozhodoval.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 29. července 2026 Daniela Zemanová předsedkyně senátu