III.ÚS 2080/25

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou o ústavní stížnosti Zdenky Šillerové, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2. května 2025, č. j. 21 As 43/2025-28, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení a České advokátní komory, se sídlem Národní 118/16, Praha 1, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka podala ústavní stížnost proti výše uvedenému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. V ústavní stížnosti uvedla, že požádala Českou advokátní komoru o určení advokáta pro řízení o ústavní stížnosti. Stěžovatelka zároveň Ústavnímu soudu navrhla, aby jí stanovil lhůtu k odstranění vady zastoupení do doby, než bude o této žádosti rozhodnuto.

2. Ústavní soud se může věcně zabývat ústavní stížností pouze tehdy, pokud jsou splněny všechny formální podmínky stanovené zákonem o Ústavním soudu (§ 42 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatelka tyto podmínky nesplnila.

3. Její ústavní stížnost nesplňuje obecné náležitosti návrhu na zahájení řízení ani zvláštní náležitosti ústavní stížnosti (které stanoví § 34 odst. 1 a § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatelka navíc není zastoupena advokátem (jak vyžaduje § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu) a ani sama není advokátkou (díky čemuž by zastoupena být nemusela - viz stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15).

4. Pokud má návrh na zahájení řízení vady, Ústavní soud obvykle vyzývá navrhovatele k tomu, aby je ve lhůtě odstranil [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

5. Pokud ale Ústavní soud stěžovatele o náležitostech ústavní stížnosti již dříve opakovaně poučil, není třeba, aby jej o nich v každém dalším obdobném řízení poučoval znovu. V takovém případě lze opětovně vadnou ústavní stížnost odmítnout i bez dalších výzev nebo dodatečných lhůt (viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 678/25, bod 6; II. ÚS 3516/24, bod 5; IV. ÚS 578/25, bod 6; II. ÚS 2409/24, bod 4 až 6).

6. Tento závěr se přitom uplatní i tehdy, pokud stěžovatel před podáním ústavní stížnosti požádá Českou advokátní komoru o určení advokáta (viz např. rozhodnutí uvedená v bodě 5 tohoto usnesení). Ústavní soud dodává, že tento postup shledal přípustným i Evropský soud pro lidská práva (viz jeho rozhodnutí ve věci Horyna proti České republice, stížnost č. 6732/20, bod 13).

7. Ústavní soud tímto způsobem postupoval i v této věci. Stěžovatelka podala již přes 190 ústavních stížností. Většinu z nich Ústavní soud odmítl z důvodu neodstranění vad. Ústavní soud stěžovatelku v těchto rozhodnutích opakovaně informoval o tom, co má ústavní stížnost obsahovat a že musí být v řízení o této stížnosti zastoupena advokátem (viz např. rozhodnutí uvedená v bodě 5 tohoto usnesení). Přestože si stěžovatelka musela být těchto náležitostí vědoma, ani v tomto případě je nesplnila.

8. Z těchto důvodů Ústavní soud nevyzýval stěžovatelku k odstranění vad jejího podání a odmítl jej za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 31. července 2025 Daniela Zemanová v. r. soudkyně zpravodajka