III.ÚS 21/99
V PLATNOSTI- MS Praha 18 Co 440/97-107
- NS 30 Cdo 1570/98-120
- ÚS III.ÚS 21/99
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Stížnost proti rozhodnutí soudu I. stupně byla podána po lhůtě, což způsobilo její nepřípustnost. Důvody odmítnutí dovolání Nejvyššího soudu byly uznány za přiléhavé a vyčerpávající. Soud se opřel o § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Rubrum
III. ÚS 21/99-15 Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 13. května 1999 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti V. B., zastoupené JUDr. J. N., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 1998, č. j. 30 Cdo 1570/98-120, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. února 1998, č. j. 18 Co 440/97-107, a Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 15. ledna 1997, č. j. 8 C 438/95-75, t a k t o :
Výrok
Návrh se o d m í t á .
Odůvodnění
Návrhem, podaným 14. ledna 1999, se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 1998, č. j. 30 Cdo 1570/98-120, kterým bylo odmítnuto její dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze. Uvedla, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 č. j. 8 C 438/95-75 a Městského soudu v Praze č. j. 18 Co 440/97-107, který jej potvrdil, byla zavázána vyklidit byt v Praze 7 na ul. U. č. 1 ve lhůtě 3 měsíců a současně byl zamítnut její návrh na určení, že se stala uživatelkou označeného bytu po zemřelé J. B. Oběma rozsudky a odmítnutím dovolání proti nim se cítí dotčena na právech, zaručených čl. 14, 36 odst. 1, 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 91, 95 odst. 1 a 96 odst. 1 Ústavy. Podle jejího přesvědčení soudy nerespektovaly kautely pro hodnocení důkazů dle § 132 občanského soudního řádu v návaznosti na ustanovení § 157 odst. 2 občanského soudního řádu a svá rozhodnutí opřely pouze o důkazy vedlejších účastníků. Poukázala dále na situaci, v níž se po rozhodnutí soudu ocitla - sama pečuje o dítě, její sociální postavení je tíživé, nemá možnost jakéhokoliv jiného bydlení. Proto navrhla zrušení označených rozsudků soudu I. a II. stupně a usnesení Nejvyššího soudu. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutí v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 1570/98-120 nebylo zjištěno porušení práv, jichž se navrhovatelka v ústavní stížnosti dovolává. Pokud jde o přípustnost dovolání a důvody, pro které bylo odmítnuto, odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu je přiléhavé a vyčerpávající, a proto návrh, směřující proti němu, byl shledán zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. února 1998 byla podána po lhůtě stanovené v § 72 odst. 2 citovaného zákona, stejně jako stížnost proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 7, která je také stížností nepřípustnou [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 a 4, § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Pro výše uvedené byl návrh v celém rozsahu odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a), § 43 odst. 1 písm. b) a e) zákona o Ústavním soudu]. Poněvadž byl návrh odmítnut, netrval Ústavní soud již na odstranění vady předložené plné moci, která nebyla v souladu s § 31 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 13. května 1999 JUDr. Vladimír Jurka předseda III. senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.