Ústavní soud · Usnesení

III.ÚS 2172/24

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2024-08-20 · odmítnuto pro nepřípustnost · ECLI:CZ:US:2024:3.US.2172.24.1

Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nevyčerpal zákonný prostředek nápravy. Před podáním stížnosti bylo nutné využít podnětu k výkonu dohledu nad státním zastupitelstvím, který stěžovatel nepodal. Soud se výsledkem nezabýval, protože podmínka subsidiarity nebyla splněna. Rozhodnutí bylo vyřízeno bez ústního jednání.

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Baxou o ústavní stížnosti stěžovatele P. Z., zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem, sídlem Symfonická 1496/9, Praha 5 - Stodůlky, proti usnesení státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 ze dne 30. 7. 2024 č. j. 2 ZN 2070/2023-43 a usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha II, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality - 3. oddělení, ze dne 18. 5. 2023 č. j. KRPA-409930-35/TČ-2022-001293, za účasti státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 a Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha II, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality - 3. oddělení, jako účastníků řízení, a P. K., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho práv podle čl. 4 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobody a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Policejní orgán napadeným usnesením rozhodl podle § 159a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), o odložení trestní věci podezření ze spáchání trestného činu poškození věřitele (§ 222 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník). Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 následně napadeným usnesením zamítl stížnost stěžovatele (poškozeného).

3. Dříve než se Ústavní soud mohl ústavní stížností věcně zabývat, zkoumal, zda jsou splněny podmínky řízení stanovené zákonem o Ústavním soudu. V této souvislosti připomíná, že stěžovatelé jsou zpravidla povinni před podáním ústavní stížnosti vyčerpat všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (viz § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Uvedené ustanovení vyjadřuje zásadu subsidiarity, která ovládá řízení o ústavní stížnosti.

4. Ústavní soud považuje za účinný prostředek nápravy v trestním řízení, který je před podáním ústavní stížnosti nutné vyčerpat, rozhoduje-li státní zástupce, také podnět k výkonu dohledu podle § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství. Uvedené ustanovení zakotvuje dohled nejbližšího vyššího státního zastupitelství nad postupem nižšího státního zastupitelství při vyřizování věci v jeho příslušnosti [viz nález ze dne 2. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 1565/14, body 27 až 32; a na něj navazující usnesení např. ze dne 12. 6. 2024 sp. zn. I. ÚS 1177/24; ze dne 21. 3. 2024 sp. zn. I. ÚS 719/24, ze dne 23. 8. 2023 sp. zn. I. ÚS 1937/23 nebo ze dne 12. 10. 2021 sp. zn. IV. ÚS 707/21].

5. Stěžovatel měl možnost přezkumu napadeného usnesení státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 ze strany Městského státního zastupitelství v Praze. Tuto možnost nevyužil (nic takového nedokládá ani netvrdí).

6. Stěžovatel tedy (zatím) nevyčerpal všechny prostředky nápravy, které mu zákon poskytuje. Ústavní soud proto postupoval podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost z důvodu její nepřípustnosti soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.