III.ÚS 2195/15
V PLATNOSTI- NSS 8 As 3/2015-19
- ÚS III.ÚS 2195/15
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože podání neobsahovalo požadované formální náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem. Soud se opřel o § 30 a § 31 zákona o Ústavním soudu, které stanoví podmínky pro řádné podání stížnosti. Stěžovatelé byli již dříve opakovaně poučeni o povinnosti zastoupení, a proto bylo odmítnutí v souladu s § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Rozhodnutí bylo vyhlášeno mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 12. srpna 2015 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci společného návrhu stěžovatelů Aleny Houžvičkové, Ing. Jaromíra Houžvičky a Jana Houžvičky, všichni bez právního zastoupení, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2015 č. j. 8 As 3/2015-19 a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 12. 2014 č. j. 31 Af 30/2013-132, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Společným návrhem ze dne 21. 7. 2015, doručeným Ústavnímu soudu dne 27. 7. 2015, Alena Houžvičková, Ing. Jaromír Houžvička a Jan Houžvička (dále jen "stěžovatelé") navrhli, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí "a z právních předpisů odstranil povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační i ústavní stížnosti i jejich zpoplatnění soudními poplatky (jejich osvobozením)." Podání stěžovatelů není řádným návrhem na zahájení řízení před Ústavním soudem, neboť neobsahuje řadu zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stanovených náležitosti, především však stěžovatelé nejsou pro řízení zastoupeni advokátem (§ 30, § 31, § 34, § 72 zákona o Ústavním soudu). Z předcházejících řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatelé (samostatně nebo společně) u Ústavního soudu vedli (z nedávné doby např. ve věcech sp. zn. III. ÚS 1834/15, sp. zn. I. ÚS 1053/15 a sp. zn. II. ÚS 1664/15), se podává, že postup, jímž ignorují povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti, stěžovatelé volí opakovaně, ačkoliv byli Ústavním soudem mnohokrát poučeni, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, a vyzýváni k odstranění nedostatků návrhu. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé stěžovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu (jak se již opakovaně vyjádřil) setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým. I v této věci se tudíž Ústavní soud uchýlil k užití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. srpna 2015 Jan Musil v. r. soudce zpravodaj