III.ÚS 2208/09
V PLATNOSTI- NS 30 Cdo 4963/2008
- ÚS III.ÚS 2208/09
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Stěžovatel nevytkl konkrétní nesrovnalosti soudnímu rozhodnutí, ani neodůvodnil porušení základních práv. Podání stížnosti proti rozhodnutí odvolacího soudu přesáhlo lhůtu stanovenou zákonem. Soud se opřel o § 72 odst. 3 a 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 17. září 2009 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele K. K., zastoupeného Mgr. Pavlem Střelečkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Na Střezině 943, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. 6. 2009 č. j. 30 Cdo 4963/2008-205, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 6. 2008 č. j. 21 Co 121/2008-187 a rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 13. 12. 2007 č. j. 11 C 87/2006-149, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel cestou ústavní stížnosti navrhl zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 4 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že soudy v řízení o žalobě na určení jeho spoluvlastnictví k označeným pozemkům a určení neplatnosti kupní smlouvy, uzavřené o jejich prodeji se žalovaným, neposkytly řádnou soudní ochranu jeho právům, nezhodnotily jeho zdravotní stav a důsledky s tím spojené při učiněném právním úkonu, tj. při uzavření kupní smlouvy. Jeho dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky bylo odmítnuto usnesením, které mu bylo doručeno dne 25. 6. 2009. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Důvodem k odmítnutí návrhu je také zjištění, že byl podán po lhůtě k tomu stanovené [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3, 4, § 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu ústavní stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu bylo zjištěno, že jmenovaný soud opodstatněně odmítl dovolání žalobce, opírající se o § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu, a to pro jeho nepřípustnost, přičemž své rozhodnutí, s poukazem na obsah dovolání, na znění § 237 odst. 1 písm. b), c), odst. 3 občanského soudního řádu, jakož i na svou judikaturu, dostatečně odůvodnil. Stěžovatel sám dovolacímu soudu a jeho rozhodnutí ve své ústavní stížnosti ničeho konkrétně nevytýká. Proto byla tato shledána zjevně neopodstatněnou. Ústavní stížnost směřující proti rozsudku soudu II. stupně byla podána po lhůtě k tomu stanovené - z rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá, že k odmítnutí dovolání nedošlo z důvodů závisejících na jeho uvážení, a proto na běh lhůty k podání návrhu napadajícího rozsudek odvolacího soudu ustanovení § 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nedopadá. Stížnost vůči rozsudku soudu I. stupně je stížností nepřípustnou, poněvadž nebrojí proti rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně tvrzeného práva stěžovatele [§ 72 odst. 3 a 6 citovaného zákona o Ústavním soudu]. Pro výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. b), e) zákona. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. září 2009 Jiří Mucha předseda senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.