III.ÚS 2234/12
V PLATNOSTI- NSS 5 Aps 7/2011-145
- ÚS III.ÚS 2234/12
Ústavní soud odmítl návrh stěžovatele, který se týkal rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o zamítnutí kasační stížnosti a o náhradě nákladů řízení. Soud se opřel o § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, který umožňuje odmítnutí návrhu bez jednání, pokud je návrh neřádný. Stěžovatel nebyl zastoupen advokátem, což je podle zákona nezbytnou podmínkou pro řádné podání ústavní stížnosti. Ústavní soud uznal, že opakované poučení o povinném zastoupení v minulých řízeních bylo dostatečné, a proto nevyžadoval další poučení pro konkrétní případ. Rozhodnutí bylo v souladu s ustálenou praxí Ústavního soudu, která umožňuje odmítnutí neřádných návrhů bez jednání.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o návrhu stěžovatele P. Č. směřujícímu proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2012 č. j. 5 Aps 7/2011-145, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Podáním ze dne 15. 6. 2012, označeným jako ústavní stížnost, napadá stěžovatel v záhlaví označené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, kterým 1. byla zamítnuta kasační stížnost stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2011 č. j. 44 A 53/2010-110, 2. rozhodnuto o nepřiznání náhrady nákladů řízení žalovaným a 3. nepřiznána ustanovenému zástupci JUDr. Pavlu Černému odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v řízení o kasační stížnosti. Stěžovatel při podání ústavní stížnosti a připojeného návrhu nebyl (a není) zastoupen advokátem (viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu") a jeho podání za řádný návrh na zahájení řízení proto považovat nelze. Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel vede, se podává, že tento postup (jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti) volí, ačkoli byl opakovaně poučen, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (viz kupříkladu věci ústavních stížností vedené pod sp. zn. IV. ÚS 424/09, sp. zn. I. ÚS 257/09, sp. zn. III. ÚS 765/09, sp. zn. I. ÚS 787/09, sp. zn. Pl. ÚS 5/09, sp. zn. III. ÚS 291/09, sp. zn. I. ÚS 467/09, sp. zn. I. ÚS 786/09, sp. zn. II. ÚS 3891/11 a desítky dalších). Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří. Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly stěžovateli objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se pak setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem se tudíž Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu (§ 63 téhož předpisu, § 104 odst. 2 o. s. ř.) a soudcem zpravodajem ústavní stížnost spojenou s návrhem na zrušení shora specifikovaných ustanovení zákona bez jednání odmítl, přičemž jeho rozhodovací praxe je v tomto směru ustálená (srovnej např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2387/08, sp. zn. IV. ÚS 2386/08, sp. zn. II. ÚS 713/08, sp. zn. II. ÚS 1638/07, sp. zn. III. ÚS 847/07, či sp. zn. II. ÚS 1157/12, sp. zn. I. ÚS 783/12, sp. zn. IV. ÚS 1640/12, sp. zn. II. ÚS 1638/12, sp. zn. III. ÚS 1637/12 a další).
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. července 2012 Vladimír Kůrka v. r. soudce zpravodaj