III.ÚS 2237/09
V PLATNOSTI- OS Pardubice 24 Nt 792/2009
- ÚS III.ÚS 2237/09
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svých práv. Soud se opřel o § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, pokud není předem využito všech možných právních prostředků. Výsledkem bylo zrušení napadených usnesení policejního orgánu, což znamenalo, že stížnost již nemá smysl. Ústavní soud proto rozhodl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti stěžovatele D. B., zastoupeného JUDr. Eduardem Brunou, Ph.D. advokátem se sídlem v Praze 8 - Karlíně, Sokolovská 24, proti rozhodnutí Okresního soudu v Pardubicích ze dne 26. 6. 2009, sp. zn. 24 Nt 792/2009, pokynu Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 24. 6. 2009, č.j. 8 VZV 1/2009-100, a usnesením Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, Policie ČR ze dne 18. 3. 2009 a ze dne 25. 6. 2009, ČTS:OKFK:402-427/TČ-2008-009023, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl, aby pro porušení čl. 2 odst. 2, čl. 4, čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 bod 3 písm. c), čl. 17 a čl. 18 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod Ústavní soud zrušil v záhlaví označená rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že shora uvedeným pokynem Vrchní státní zastupitelství v Praze podle § 174 odst. 2 písm. a) tr. řádu uložilo policejnímu orgánu (Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policiea vyšetřování, Policie ČR), aby vedl trestní řízení proti stěžovateli (podezřelému) pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1 a 4 tr. zákona, jako proti osobě uprchlé ve smyslu § 302 tr. řádu a postupoval podle § 303 odst. 1 tr. řádu. Proti stěžovateli bylo výše uvedeným usnesením policejního orgánu ze dne 18. 3. 2009 podle § 160 odst. 1 tr. řádu zahájeno trestní stíhání pro trestný čin podle § 148 odst. 1 a 4 tr. zákona. Policejní orgán ústavní stížností napadeným usnesením ze dne 25. 6. 2009 s poukazem na § 160 odst. 1 a 5 tr. řádu zahájil trestní stíhání pro další skutek, v němž byl spatřován trestný čin podle § 148 odst. 1 a 4 tr. zákona. Ústavní stížností rovněž napadeným rozhodnutím Okresního soudu v Pardubicích byl stěžovateli v předmětné trestní věci ustanoven (§ 39 tr. řádu) obhájcem JUDr. D. H., advokát. V ústavní stížnosti stěžovatel namítl, že procesní podmínky pro vedení řízení proti uprchlému ve smyslu ustanovení § 302 a násl. tr. řádu splněny nebyly a orgány činné v trestním řízení, v rozporu kupříkladu s "rozhodnutím NS R 38/1995", vycházely jen ze "samotného pobytu v cizině" a nezjišťovaly "motiv, tj. snahu uprchnout nebo se vyhnout trestnímu stíhání". Tyto orgány nedodržely ani jimi stanovený termín - den 1. 7. 2009 - do kterého se "mohl sám, dobrovolně a řádně dostavit k podání vysvětlení". Právo na obhajobu, míní stěžovatel, porušily pak tím, že neuznaly plnou moc udělenou v záhlaví jmenovanému advokátovi, která byla datována dnem 10. 2. 2009 a založena do "předmětného spisu". Policejní orgán nezohlednil plnou moc v rámci "nuceného náhradního postupu" udělenou jeho matkou dne 28. 6. 2009 též tím, že obhájci odepřel nahlédnout do spisu, což bylo později úspěšně napadeno stížností k vrchnímu státnímu zastupitelství. Ve vyjádřeních k ústavní stížnosti daly orgány činné v trestním řízení najevo, že svá rozhodnutí pokládají za věcně správná, a proto na svých právních závěrech setrvávají; shodně mají za to, že ústavní stížnost není důvodná. Stěžovatel v replice jim opětovně oponoval, a předchozí podání doplnil sdělením, že obě ústavní stížností napadená usnesení o zahájení trestního stíhání byla usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 29. 9. 2009, č.j. 8 VZV 1/2009-299, zrušena a policejnímu orgánu bylo přikázáno, aby ve věci znovu jednal a rozhodl [§ 149 odst. 1 písm. b) tr. řádu]. Připustil, že tím "k určité věcné nápravě ... došlo, nicméně tato skutečnost nic nemění na tom, že v jeho případě byl porušen zákon". Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu")]. Za výše popsané procesní situace je ústavní stížnost nepřípustná. Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jdeli o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Ústavní stížnost je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Vyznačuje se tedy mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("neústavním") institutům prostředkem subsidiárním; je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu (v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti). Požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu není splněn již tím, že řízení o těchto prostředcích bylo zahájeno; zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty dispozice, které obecně skýtá dosud probíhající řízení, resp. řízení, které má být posléze vedeno na základě kasačního rozhodnutí (zde usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 29. 9. 2009, č. j. 8 VZV 1/2009-299), jímž ostatně byla napadená usnesení policejního orgánu (jinak) odstraněna. Jelikož tak tomu dosud není, je ústavní stížnost ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, a proto ji Ústavní soud soudcem zpravodajem podle shora citovaného ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona odmítl. Výsledky řízení o stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání sice nemohly přímo (kasačně) zasáhnout ústavní stížností rovněž napadené rozhodnutí Okresního soudu v Pardubicích, resp. pokyn Vrchního státního zastupitelství v Praze, důvod k procesní aktivitě Ústavního soudu však není ani zde; v procesní situaci, jež nastala zrušením usnesení policejního orgánu, totiž tato rozhodnutí nejsou způsobilá se dotknout ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele. Jelikož není ani zřetelného důvodu, aby - byť jen z důvodů procesních - musela být odklizena, je přiléhavé, konformně závěrům předchozím, ústavní stížnost i v této části posoudit jako návrh nepřípustný, který Ústavní soud proto odmítl [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. listopadu 2009 Vladimír Kůrka v. r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.