III.ÚS 2251/09
V PLATNOSTI- OS Bruntál 1 T 104/2009
- ÚS III.ÚS 2251/09
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Stěžovatel neidentifikoval napadené rozhodnutí ani ho nepřiložil, což porušilo procesní předpisy. Soud uznal, že opakování soudkyně, která původně věc rozhodla, nevykazuje porušení práva na zákonného soudce. Ústavní soud nemá pravomoc rozhodovat o vinnosti či spáchání trestného činu, což je působností soudů obecných.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti MVDr. F. Š., zastoupeného JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem se sídlem Moravská Třebová, Cihlářova 4, proti rozhodnutí předsedy Okresního soudu v Bruntále o přidělení věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 1 T 104/2009 soudci, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud - pro porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod - zrušil v záhlaví identifikované rozhodnutí předsedy okresního soudu; in eventum stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud rozhodl, že se trestný čin, projednávaný ve věci vedené Okresním soudem v Bruntále pod sp. zn. 1 T 104/2009, nestal. Z ústavní stížnosti a přiložených listin se podává, že po kasačním rozsudku Nejvyššího soudu ze den 25. 2. 2009 ve věci sp. zn. 3 Tdo 1459/2008 byla věc vrácena Okresnímu soudu v Bruntále, kde byla v souladu s vnitřním a kancelářským řádem zařazena k projednání senátu 1 T pod vedením soudkyně JUDr. Vladimíry Kikerlové. Tuto věc však dle stěžovatele předseda okresního soudu napadeným rozhodnutím přidělil soudkyni Mgr. Janě Langerové s odůvodněním, že "soudkyně, která původně věc rozhodla, může pouze doplnit dokazování a znovu ve věci samé rozhodnout", a tímto postupem "dojde k urychlení řízení a vyšší hospodárnosti". Stěžovatel má za to, že ústavní právo na zákonného soudce má "mnohonásobně vyšší právní sílu a váhu, než hledisko rychlosti a úspornosti řízení". Ústavní soud soustředil pozornost k té části ústavní stížnosti, v níž se stěžovatel domáhá, aby rozhodnutí předsedy okresního soudu o přidělení věci sp. zn. 1 T 104/2009 k projednání Mgr. Janě Langerové bylo zrušeno. Stěžovatel však nebyl schopen v ústavní stížnosti napadené rozhodnutí blíže identifikovat (datováním) a ani k projednávané ústavní stížnosti nepřiložil jeho kopii (ve smyslu § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu). Rovněž z přiložených listin nevyplývá zřetelně, že napadené "rozhodnutí" vůbec existuje, resp. že jakožto "rozhodnutí" bylo formalizováno. V souladu s obsahem ústavní stížnosti by sice bylo v takovém případě možné uvažovat o tzv. jiném zásahu orgánu veřejné moci, což však neodpovídá znění jejího petitu (návrhového žádání). Tento vnitřní rozpor stěžovatelova návrhu však nebylo zapotřebí obvyklým procesním postupem odstraňovat; stěžovatelova ústavní stížnost je totiž prima facie neopodstatněná. Z listin připojených k ústavní stížnosti je zřejmé, že projednávaná trestní věc byla po kasačním rozsudku Nejvyššího soudu vrácena zpět soudu okresnímu, u kterého byla věci přidělena nová spisová značka, a na základě platného rozvrhu práce soudu připadla tato věc k projednání soudkyni JUDr. Vladimíře Kikerlové, jež ve věci učinila toliko několik nezbytných úkonů. Poté (po návratu z mateřské dovolené) byla věc - napadeným "rozhodnutím" - přidělena (de facto zpět) soudkyni, jež ve věci rozhodovala v prvním stupni před kasačním rozsudkem dovolacího soudu. V tom však spatřovat porušení práva na zákonného soudce ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny, důvod není, resp. není zde silný důvod k opaku, neboť ve věci bude rozhodovat táž soudkyně, jež ve věci rozhodovala v původním řízení. Jelikož ve věci nebylo aplikováno ustanovení § 265l odst. 3 tr. řádu, na základě kterého by bylo projednání věci Mgr. Janě Langerové Nejvyšším soudem odejmuto, není - prizmatem čl. 38 odst. 1 Listiny - zjevným vybočením z ústavní konformity, že se věc po odpadnutí objektivní překážky (mateřská dovolená) vrací k projednání a rozhodnutí senátu pod vedením právě této soudkyně. Navrhuje-li stěžovatel dále, aby Ústavní soud "rozhodl, že se v právní věci vedené Okresním soudem v Bruntále pod sp. zn. 1 T 104/2009 trestný čin nestal", postačí již jen - coby samozřejmost - zaznamenat, že Ústavní soud k takovému "rozhodnutí" příslušný není; nepřísluší mu se předem vyjadřovat k otázkám viny a trestu, resp. k otázce, zda byl či nebyl spáchán trestný čin, neboť to je posláním soudů obecných. Z uvedených důvodů senát Ústavního soudu stěžovatelův návrh zčásti dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti dle § 43 odst. 1 písm. d) jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, usnesením odmítl.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. září 2009 Jan Musil předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.