III.ÚS 2252/20

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatelky L. Š., zastoupené JUDr. Bělou Sedláčkovou, advokátkou, sídlem Václavská 226/2, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. února 2019 č. j. 7 To 74/2019-538 a rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 9. 1. 2019 č. j. 3 T 79/2016-511, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Hodoníně, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně a Okresního státního zastupitelství v Hodoníně, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda v předmětné věci jsou splněny všechny procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a dospěl k závěru, že tomu tak není.

3. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

4. Stěžovatelka má v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně (dále jen "okresní soud") pod sp. zn. 3 T 79/2016 procesní postavení poškozené. Usnesením Krajského soudu v Brně bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky proti zprošťujícímu rozsudku okresního soudu podle § 253 odst. 1 trestního řádu jako podané osobou neoprávněnou, neboť poškozený není podle § 246 odst. 1 písm. d) trestního řádu oprávněn podat odvolání proti výroku o vině. Lhůta k podání ústavní stížnosti tudíž začala stěžovatelce plynout již doručením rozsudku okresního soudu, k čemuž došlo dne 16. 1. 2019, přičemž ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu doručena až ke dni 4. 8. 2020.

5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že lhůtu k podání ústavní stížnosti odvozuje od data doručení sdělení Ministerstva spravedlnosti o tom, že ministryně neshledala důvod pro podání stížnosti pro porušení zákona, přičemž uvedené vyjádření bylo stěžovatelce doručeno dne 5. 6. 2020. Mimořádný opravný prostředek v podobě stížnosti pro porušení zákona však nelze považovat za opravný prostředek, jehož vyčerpání je nutné pro podání ústavní stížnosti, neboť podání tohoto opravného prostředku není v dispozici stěžovatelky. Jedinou aktivně legitimovanou osobou k jeho podání je ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 trestního řádu.

6. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. září 2020 JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v.r. soudce zpravodaj