III.ÚS 226/23

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Jaroslava Okrajka, zastoupeného Mgr. Lucií Tycovou Rambouskovou, advokátkou, sídlem Národní 973/41, Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2022 č. j. 11 Co 261/2022-145 ve vztahu k výrokům týkajícím se finančního zadostiučinění a nákladů řízení v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. května 2022 č. j. 18 C 201/2020-112, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 10 odst. 2 a 3 a v čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod.

2. Z obsahu ústavní stížnosti vyplývají následující skutečnosti. Stěžovatel se po České republice - Ministerstvu spravedlnosti žalobou domáhal omluvy a finančního zadostiučinění ve výši 35 000 Kč za nesprávný úřední postup ve formě dlouhodobého, systematického a plošného zveřejňování údajů stěžovatele o jeho majetku, příjmech a závazcích v Centrálním registru oznámení z důvodu jeho působení jako veřejného funkcionáře (neuvolněného starosty obce Ř.). Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") žalobu zamítl. Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu potvrdil.

3. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

4. Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně konstatuje, že ústavní stížnost je ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené shodné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející (obdobná) ústavní stížnost jím byla shledána nedůvodnou nebo neopodstatněnou; jinak řečeno, je tomu tak tehdy, když stížností napadený zásah orgánu veřejné moci je konformní se závěry, jež Ústavní soud ve vztahu k němu již dříve vyslovil.

5. Tak tomu bylo i v nyní posuzované věci, kdy Ústavní soud již měl o nastíněné problematice možnost rozhodovat. Nejprve vydal dne 18. 10. 2022 senátní vyhovující nález sp. zn. IV. ÚS 579/22, na který poukazuje stěžovatel v ústavní stížnosti, ten byl však dne 29. 11. 2022 překonán postupem podle § 23 zákona o Ústavním soudu, tj. přijetím stanoviska pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 57/22, které je pro Ústavní soud i ostatní orgány veřejné moci závazný.

6. Závěry tohoto stanoviska lze ve stručnosti rekapitulovat tak, že nález sp. zn. Pl. ÚS 38/17, od něhož stěžovatel své nároky odvozuje, neměl za následek nezákonnost postupu Ministerstva spravedlnosti, které jako správce registru oznámení v období od vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů do dne jeho vykonatelnosti dále umožňovalo podle § 13 odst. 3 věty první a druhé zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o střetu zájmů"), každému bezplatně nahlížet do registru oznámení prostřednictvím veřejné datové sítě bez předchozí žádosti v rozsahu stanoveném zrušeným ustanovením. Samotné umožnění nahlížení do oznámení veřejných funkcionářů uvedených v § 2 odst. 1 zákona o střetu zájmů v období do 31. 12. 2020 uvedeným způsobem, tedy bezplatně prostřednictvím veřejné datové sítě bez předchozí žádosti v rozsahu stanoveném v § 14b odst. 1 písm. a) až c) zákona o střetu zájmů, nezakládá podle citovaného stanoviska právo těchto veřejných funkcionářů vůči státu na náhradu nemateriální újmy způsobené nesprávným úředním postupem ve smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny [a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)]. V podrobnostech postačí odkázat na odůvodnění stanoviska (dostupného na http://nalus.usoud.cz).

7. V souladu se závazným právním názorem pléna Ústavního soudu vyjádřeným ve stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st. 57/22 dospěl III. senát v nyní posuzované věci k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

8. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnul podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. února 2023 Jiří Zemánek v. r. předseda senátu