III.ÚS 23/2000
V PLATNOSTI- VS Olomouc 5 Cmo 216/99
- ÚS III.ÚS 23/2000
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Stěžovatelka žádala zápis změny základního jmění společnosti do rejstříku, avšak návrh podala téměř tři roky po provedení změny. Soud se opřel o § 28 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., podle něhož je navrhovatel povinen návrh podat bez zbytečného odkladu. Rozhodnutí soudů nižších stupňů bylo považováno za souladné s ústavními principy a zákonností.
Rubrum
III. ÚS 23/2000 Ústavní soud rozhodl dne 15. 6. 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky V., spol. s r. o., zastoupené JUDr. M. S., advokátkou, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. září 1999, sp. zn. 5 Cmo 216/99, a usnesení Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 23. července 1999, sp. zn. C. 11542 F 5436/99, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelka se domáhala zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. září 1999 (5 Cmo 216/99-90) ve spojení s usnesením Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 23. července 1999 (C. 11542 F 5436/99) s tím, že obecné soudy obou stupňů porušily čl. 36 Listiny základních práv a svobod, když zamítly její návrh na zápis změn zapisovaných skutečností do obchodního rejstříku vedeného Krajským obchodním soudem v Ostravě, oddíl C vložka 11542, na základě rozhodnutí valné hromady společníků společnosti konané dne 18. května 1996, tedy před účinností novely zákona č. 513/1991 Sb. (obchodní zákoník) č. 142/1996 Sb. Porušení označeného článku Listiny základních práv a svobod stěžovatelka spatřuje v tom, že valná hromada společníků společnosti, která rozhodla mimo jiné o zvýšení základního jmění společnosti, se konala před účinností novely obchodního zákoníku (zák. č. 513/1991 Sb. ve znění zákona č. 142/1996 Sb.), kdy tehdy platná právní úprava nevyžadovala o průběhu valné hromady pořízení notářského zápisu. Vzhledem k tomu, že se jedná o skutečnost zapisovanou do obchodního rejstříku [§ 28 odst. 2 písm. c) obch. zák.], podala dne 18. 2. 1999 stěžovatelka jako společnost návrh na zápis této skutečnosti (změny výše základního jmění a podíl společníků) do příslušného obchodního rejstříku. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Jde-li o návrh zjevně neopodstatněný, senát jej mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona]. Z obsahu spisu Krajského obchodního soudu v Ostravě (C. 11542 F 5436/99) a z odůvodnění ústavní stížností napadených rozhodnutí obecných soudů obou stupňů se podává, že jak Krajský obchodní soud v Ostravě, tak Vrchní soud v Olomouci se ve svém rozhodnutí vypořádaly se všemi rozhodnými skutečnostmi a svá rozhodnutí také náležitým a zákonem přikázaným způsobem odůvodnily (§ 157 odst. 2 o. s. ř.), přičemž nelze přehlédnout, že s ohledem na ustanovení čl. II bod 2 zák. č. 142/1996 Sb. bylo lze rozhodnout o zápisu změn do příslušného obchodního rejstříku pouze v těch věcech, k nímž ke dni účinnosti zákona bylo řízení zahájeno k návrhu. Obecné soudy obou stupňů svá rozhodnutí založily na ústavně souladné interpretaci platného zákona, a proto takovýto postup nelze hodnotit jinak, než jako postup souladný s ústavními principy soudního řízení.V této souvislosti Ústavní soud podotýká, že v souladu s ustanovením § 28 odst. 5 zák. č. 513/1991 Sb. je navrhovatel povinen podat návrh na zápis změn v obchodním rejstříku bez zbytečného odkladu po provedení těchto změn, tedy poté, kdy navrhovatel disponuje všemi potřebnými listinami, které je nutno k návrhu do obchodního rejstříku doložit; stěžovatel předložením návrhu s opožděním téměř tří let tento příkaz zákona nesplnil, a proto s přihlédnutím k důvodům již zmíněným byla jeho ústavní stížnost shledána jako zjevně neopodstatněná a jako taková byla odmítnuta [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona].
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona). V Brně dne 15. června 2000
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.