Ústavní soud · Usnesení

III.ÚS 240/01

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2001-05-02 · odmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele - § 43/1/c) · ECLI:CZ:US:2001:3.US.240.01

  1. MS Praha 18 Co 446/99
  2. NS 28 Cdo 2005/2000
  3. ÚS III.ÚS 240/01
  4. ÚS IV.ÚS 329/01
Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože zástupce podal návrh bez plné moci, která je nepominutelnou procesní náležitostí. Soud se opřel o § 27 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., podle něhož musí být plná moc předložena současně s podáním stížnosti. Zástupce neměl právní účelnost jednat jménem stěžovatelů, kteří byli mimo území České republiky. Na základě ustálené praxe Ústavního soudu byla stížnost považována za podanou někým zjevně neoprávněným.

Rubrum

III. ÚS 240/01 Ústavní soud rozhodl ve věci podaného návrhu JUDr. P. O., advokáta, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. ledna 2001, sp. zn. 28 Cdo 2005/2000, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. prosince 1999, sp. zn. 18 Co 446/99, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. června 1999, sp. zn. 31 C 136/98, mimo ústní jednání dne 2. května 2001 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou vpředu vyznačeným zástupcem, domáhal se tento zástupce jménem manželů W. a O. M., přezkumu rozhodnutí obecných soudů (Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. ledna 2001 - 28 Cdo 2005/2000-65, a rozhodnutí obecných soudů I. a II. stupně jemu předcházejících) a posléze jejich zrušení z důvodu porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a dalších obdobných práv plynoucích také z úst. zákona č. 1/1993 Sb. K ústavní stížnosti však nebyla připojena plná moc, z níž by se podávalo oprávnění právního zástupce jednat jménem stěžovatelů zdržujících se mimo území České republiky a jen ze sdělení sekretariátu zástupcovy kanceláře vyplynulo, že plná moc bude "doplněna dodatečně, jakmile bude doručena z USA". Protože plná moc k zastupování účastníka v řízení před Ústavním soudem, jako nepominutelná procesní náležitost zvláštní plné moci, musí být Ústavnímu soudu předložena spolu s tím kterým podáním, v posuzované věci tedy v okamžiku, kdy řízení před Ústavním soudem mělo být zahájeno (§ 27 odst. 1, 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona), je zřejmé, že zástupce sám bez plné moci před Ústavním soudem jednat nemůže, a proto ve smyslu ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu byla ústavní stížnost, jak shora je označena, posouzena jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným [§ 43 odst. 1 písm. c) zákona] a o ní jako o takové bylo rozhodnuto odmítavým výrokem, jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Poučení

Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona). V Brně dne 2. května 2001

Dotčená ustanovení

Občanský zákoník 40/1964 Sb.
Ústava České republiky 1/1993 Sb.
Zákon o Ústavním soudu 182/1993 Sb.
Usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součástí ústavního pořádku České republiky 2/1993 Sb.

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (1)