III.ÚS 2505/14
V PLATNOSTI- KS Ostrava 12 Co 317/2014-60
- ÚS III.ÚS 2505/14
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Stěžovatelka se domáhala zcela bezplatného osvobození od soudních poplatků, avšak soudy ji jen částečně uspokojily. Ústavní soud se nezabývá věcnou správností rozhodnutí obecných soudů, ale pouze porušením ústavních práv. Protože stěžovatelka nepředložila konkrétní argumenty proti rozhodnutí, nebylo možné dojít k závěru o porušení základních práv.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ilony Dočkalové, zastoupené JUDr. Natalií Navrátilovou, advokátkou, se sídlem Chropyně, Masarykova 12, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 30. 6. 2014, č. j. 12 Co 317/2014-60 a usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 26. 5. 2014, č. j. 12 C 260/2013-51, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů vydaných v její občanskoprávní věci, neboť jejich vydáním mělo dojít k porušení jejích základních práv zaručených čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Obecné soudy opakovaně rozhodovaly o žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků, a ve výsledném vyznění, založeném napadenými usneseními, jí přiznaly osvobození od soudních poplatků v rozsahu jedné poloviny. Stěžovatelka je však toho názoru, že jí mělo být přiznáno osvobození od povinnosti hradit soudní poplatek zcela, a z toho, že se soudy s jejím názorem neztotožnily, dovozuje porušení svého práva na spravedlivý proces a práva vlastnit majetek. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ze samotné ústavní stížnosti se podává, že stěžovatelka vnímá rozhodnutí obecných soudů jako citelný zásah do své osobní a majetkové sféry, avšak nepředkládá žádné konkrétní argumenty, které by správnost rozhodnutí soudů zpochybňovaly. Jestliže tak nečiní ani v rovině práva podústavního, tím méně je z ústavní stížnosti možné dovodit opodstatněnost tvrzení, že došlo k porušení jejích základních práv a svobod a že je dán důvod pro zásah z pozice orgánu ochrany ústavnosti, tj. Ústavního soudu. Obecné soudy svá rozhodnutí obšírně a srozumitelně odůvodnily, jejich závěry vyznívají přesvědčivě a jsou obhajitelné. Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení. Předpokladem zde je objektivně založená možnost rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. postrádá-li napadené rozhodnutí způsobilost, a to vzhledem ke své povaze, namítaným vadám či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, porušit ústavně zaručená základní práva a svobody stěžovatele. Z důvodů, které byly výše uvedeny, je tomu tak i v dané věci, a Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle označeného ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu usnesením odmítnout.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. října 2014 Jan Filip v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.