III.ÚS 257/97
V PLATNOSTI- KS Plzeň 15 Co 227/97
- ÚS III.ÚS 257/97
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Stěžovatel se domáhal zrušení rozhodnutí krajského soudu, ale nesvedl porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny. Soud zdůraznil, že nesouhlas se závěry soudů není důvodem k zásahu Ústavního soudu. Rozhodnutí bylo založeno na ustálené judikatuře a zásadách spravedlivého procesu.
Rubrum
III. ÚS 257/97 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENI Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele E.S., zastoupeného advokátkou JUDr. J.J., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 4. 1997, sp. zn. 15 Co 227/97, mimo ústní jednání dne 10. 3. 1998 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto :
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Podáním, označeným jako ústavní stížnost, domáhá se stěžovatel zrušení usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 4. 1997 (sp. zn. 15 Co 227/97) s tvrzením, že napadeným rozhodnutím obecného soudu byl porušen čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR, neboť jeho právní věc byla posouzena v rozporu s ust. § 166 odst. 1 věta druhá o. s. ř., jakož i v rozporu s ust. § 132 o. s. ř.; stěžovatel má proto za to, že se "marně domáhal ochrany svého práva u nezávislého a nestranného soudu". Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Podstata předložené ústavní stížnosti spočívá v právní polemice stěžovatele se závěry obecného soudu ve vztahu k napadenému rozhodnutí a v nesouhlasu s právními závěry obecných soudů. Ústavní soud ve své judikatuře, která je obecně přístupná, vyložil, za jakých podmínek a okolností je oprávněn zasáhnout do jurisdikční činnosti obecných soudů, případně jak se tato jeho pravomoc projevuje ve vztahu k důkaznímu řízení, které proběhlo před těmito soudy. Pokud jde o tvrzené porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod, Ústavní soud neshledal, že by postupem obecného soudu byl stěžovatel zkrácen na svém právu na spravedlivý proces tak, jak je v citovaném ustanovení Listiny základních práv a svobod zaručeno a jak bylo toto právo Ústavním soudem opakovaně v jeho ustálené judikatuře vyloženo. Tvrdil-li stěžovatel v ústavní stížnosti, že byl zkrácen na svém právu na spravedlivý proces tím, že obecné soudy v jeho tvrzené věci dospěly k jinému právnímu závěru, než je stěžovatelův a neuvádí-li další skutečnosti, které by svědčily o porušení citovaného článku Listiny základních práv a svobod, pak nezbývá než takovéhoto tvrzení stěžovatele hodnotit jako pouhou polemiku s právními závěry obecného soudu a v důsledku toho stěžovatele odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu ve vztahu ke znakům spravedlivého procesu daného hlavou pátou Listiny základních práv a svobod (např. III. ÚS 23/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha, 1994), aniž by se jevilo potřebné důvody tam uvedené dále rozvádět. Ústavní stížnost stěžovatele je proto zjevně neopodstatněná, a zjevnost této neopodstatněnosti plyne jak z ustálené judikatury Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno, tak ze samotné povahy stěžovatelova tvrzení; nezbylo proto, než rozhodnout o ústavní stížnosti stěžovatele tak, jak z výroku tohoto usnesení je patrno [§ 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb.].
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.). V Brně dne 10. 3. 1998 JUDr. Vlastimil Ševčík soudce Ústavního soudu ČR
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.