III.ÚS 258/98
Sbírka: U 53/12 SbNU 439
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože návrh na zrušení rozhodnutí obecního zastupitelstva o odprodeji pozemku byl zjevně neopodstatněný. Soud uvedl, že rozhodnutí o prodeji nemovitosti nemá charakter právního úkonu s obecnou závazností, ale jde o záměr, který ještě nevytvořil právní vztah. Záměr obce k prodeji nemovitosti není podléhán režimu občanského zákona, protože ještě nebyl realizován. Přednost okresního úřadu nemá právní zájem na zrušení rozhodnutí, které ještě nevytvořilo právní účinky.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 24. 9. 1998 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Pavla Holländera mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti navrhovatele O.Ú., zastoupeného přednostou ing. J.B., proti obci D., zastoupené starostou obce P.M., takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
: Podáním, označeným jako "návrh na zrušení opatření vydaného obecním zastupitelstvem obce D. v samostatné působnosti podle § 62 odst. 1 zákona č. 367/1990 Sb., zákona o obcích, ve znění pozdějších předpisů", brojí navrhovatel proti záměru jmenované obce odprodat ze svého majetku nemovitost, totiž pozemek označený jako parc. č. 114/1, a to již konkrétně vybrané osobě (B.Č.); poukazuje na to, že zmíněný záměr, přesněji rozhodnutí obecního zastupitelstva o odprodeji pozemku přijaté na jeho zasedání dne 16. března 1998, je podle pořízeného zápisu z těchto zasedání neurčité, označení dotčeného pozemku je neúplné a nadto není dostatečně zřejmé, zda má dojít ke zcizení parcely celé nebo jen její (a které) části. Pokládají rozhodnutí obce o prodeji nemovitosti za ,jiné opatření" (§ 62 odst. 1 zák. č. 367/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů - dále jen zákona o obcích), vytýkají mu - z důvodů naznačených vpředu - rozpor zejména s ustanoveními občanského zákoníku (§ 37 zák. č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a s ohledem na to, že k prodeji nemovitosti má dojít za podmínky, že kupující se zaváže trpět "případná všechna věcná břemena" (aniž by bylo zřejmé, o jaká břemena má jít), dovodil též rozpor s dalšími ustanoveními občanského zákona (§ 123, § 574 odst. 2). Maje posléze za to - jak již řečeno - že jím napadené rozhodnutí obecního zastupitelstva (obce D.) je opatřením ve smyslu zákona o obcích (§ 62 odst. 1), navrhl, aby jako rozporné se zákonem bylo nálezem Ústavního soudu zrušeno, aniž by uvedl, o který zákonný důvod svůj návrh opírá. Podle současné právní úpravy má přednosta okresního úřadu v řízení před Ústavním soudem aktivní legitimaci k podání návrhu na zrušení právního předpisu (jednotlivého ustanovení) vydaného obcí v její samostatné působnosti (§ 64 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů), když nepřímou novelizací zákona o obcích (č. 367/1990 Sb.) zákonem o Ústavním soudu (č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) pravomoc Ústavního soudu k posuzování jiných opatření" obecního zastupitelstva nebyla založena; a tuto pravomoc ani nejširším výkladem posléze označeného zákona nelze dovodit. Nadto - v posuzované věci - je zřejmé, že napadené rozhodnutí, přesněji záměr, obecního zastupitelstva v D., nemá charakter aktu s obecnou závazností nebo alespoň směřující proti skupině osob, neboť vyjadřuje záměr obec (v budoucnu) upravit, resp. založit individuální právní vztah mezi ní a kupujícím. Pro nedostatek splnění zákonných podmínek nelze posuzovaný návrh přednosty okresního úřadu posoudit ani podle jiných ustanovení zákona o Ústavním soudu; je tomu tak proto, že obecní zastupitelstva (bez státního dozoru) sama rozhodují o majetkoprávních úkonech obce - mimo jiné též o nabytí a převodu nemovitých věci (§ 4 odst. 1, 2, § 36a odst. 1 zákona o obcích), nehledě již ani k tomu, že záměr obecního zastupitelstva v D. (odprodat ze svého majetku nemovitost nebo jen její část), který navrhovatel chápe jako jiné opatření", samo o sobě nepředstavuje právní úkon, který by jako takový podléhal tomu kterému režimu občanského zákona, to dokonce nemá ani charakter smlouvy o budoucí smlouvě, ale je pouze (zásadním) rozhodnutím neomezeného vlastníka část svého majetku odprodat určitému zájemci. Teprve tehdy až dojde k vlastní realizaci předsevzatého záměru (nemovitost prodat) budou účastníci následného právního vztahu (nikoli však zastupitelstvo, ale obec - § 14 odst. 1 zákona o obcích - jako prodávající) vystaveni obligatornímu režimu občanského zákona, případně (dojde-li k odprodeji jen části pozemku) dalším úkonům s ním spojených, přičemž budou-li jeho účastníci chtít dosíci platného právního úkonu, budou muset sami dbát toho, aby zákon při sjednaném převodu nemovitosti (a s ním spojené nezbytnosti vkladu do katastru nemovitostí) byl respektován. Protože v posuzované věci jde o občanskoprávní vztah, který teprve v budoucnu mezi obcí (za souhlasu jejího zastupitelstva - § 36a odst. 1 zákona o obcích) a potencionálním kupujícím má vzniknout, a protože obec sama je zcela neomezeným právním subjektem včetně z toho vyplývající odpovědnosti (§ 4 odst. 1, odst. 2 al. 1 zákona o obcích), nepřísluší přednostovi okresního úřadu do těchto zamýšlených právních vztahů jakkoli vstupovat; byl proto jeho návrh ze všech vpředu rozvedených důvodů shledán jako zjevně neopodstatněný a jako o takovém bylo rozhodnuto odmítavým výrokem, jak ze znělky tohoto usnesení je patrno, když zjevnost její neopodstatněnosti plyne z důvodů, jak byly vyloženy (§ 43 odst. 2 písm. a) zákona).
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona). V Brně dne 24. září 1998 JUDr. Vladimír Jurka předseda senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.