Ústavní soud · Usnesení

III.ÚS 2583/07

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2007-10-31 · procesní - předběžné opatření odmítnuto pro nepříslušnost odmítnuto pro nepřípustnost · ECLI:CZ:US:2007:3.US.2583.07.1

Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky, včetně odvolání, které bylo podáno proti napadenému rozhodnutí. Soud uvedl, že ústavní stížnost je subsidiárním prostředkem a její přípustnost vyžaduje výsledky všech předchozích kroků v řízení. Návrh na předběžné opatření byl zamítnut, protože neodpovídá podmínkám pro jeho vydání podle § 80 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud také nepovažoval za nutné vyzývat stěžovatele k náhradě chybějícího zastoupení advokátem.

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti I. M., proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 24.9.2007, sp. zn. 42 P a Nc 380/2006, 0 Nc 1779/2006, spojené s návrhem na "předběžné opatření", takto:

Výrok

Ústavní stížnost a návrh na vydání předběžného opatření se odmítají.

Odůvodnění

Ústavní stížností se stěžovatel domáhá "okamžitého zrušení" v záhlaví označeného usnesení obecného soudu a požaduje, aby Ústavní soud rozhodl o "předběžném opatření - aby soud do dořešení okamžitě izoloval soudkyni (zde JUDr.Zdeňku Uherkovou) od mé osoby". Usnesením ze dne 24. 9. 2007, sp. zn. 42 P a Nc 380/2006 0 Nc 1779/2006, soud prvního stupně nařídil podle § 187 odst. 3 o.s.ř. stěžovateli, aby se na návrh znalce "podrobil po dobu nejvýše 6 týdnů vyšetření svého zdravotního stavu ve zdravotnickém zařízení - Psychiatrické léčebně Opava". Z připojených listin a z vlastního šetření u Okresního soudu v Ostravě se Ústavnímu soudu dostalo poznatku, že proti ústavní stížností napadenému rozhodnutí stěžovatel podal dne 12. 10. 2007 též odvolání, o kterém nebylo dosud rozhodnuto. Ústavní stížnost se vyznačuje mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákona o Ústavním soudu") je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Těmi nejsou jen opravné prostředky, jež jsou vyjmenovány v ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, a jejich skutečné podání, nýbrž i ty "procesní prostředky", jež spočívají v dispozicích, které obecně skýtá dosud probíhající řízení, včetně toho, které má být vedeno na základě řádném opravného prostředku, jímž je odvolání. To platí i zde, jestliže proti ústavní stížností napadenému rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, řízení o němž do dnešního dne neskončilo. Pro uplatnění výjimek z tohoto závěru (§ 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) v dané věci důvody nejsou, resp. nebyly ani stěžovatelem tvrzeny. Ústavní stížnost je tedy v této části nepřípustná, důsledkem čehož je, že musí být podle citovaného § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnuta. K návrhu na vydání "předběžného opatření" odkazuje Ústavní soud na čl. 83 Ústavy, podle něhož je soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává tím, že rozhoduje ve věcech vyjmenovaných v čl. 87 odst. 1 až 3 Ústavy (viz též ustanovení § 64§ 125f zákona o Ústavním soudu). Limity jeho působení jsou dány uplatněním zásady právního státu, podle níž lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (viz čl. 2 odst. 3 Ústavy, resp. čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Stěžovatelův návrh není podřaditelný rozhodnému ustanovení § 80 zákona o Ústavním soudu zcela zjevně, a to již proto, že se obrací nikoli proti "jinému zásahu orgánu veřejné moci", nýbrž proti rozhodnutí, a stěžovatel jím dává najevo jen výhrady proti soudkyni, jež je vydala (k čemuž slouží jiné - procesní - instrumenty). Je proto namístě závěr, že jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, a Ústavní soud jej podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu musel odmítnout rovněž. Za těchto okolností již Ústavní soud nepokládal za přiléhavé (a potřebné) vyzývat stěžovatele k odstranění nedostatku povinného zastoupení advokátem (§ 29, § 30 zákona o Ústavním soudu).

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 31. října 2007 Vladimír Kůrka soudce zpravodaj

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (1)