III.ÚS 2600/23

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jana Houžvičky, nezastoupeného advokátem, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. července 2023 č. j. 3 As 93/2023-20 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. května 2023 č. j. 31 Af 32/2022-94 takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Dne 2. 10. 2023 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost stěžovatele, kterou se domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí.

2. Ústavní soud, dříve, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, posuzuje, zda jsou splněny všechny zákonem stanovené náležitosti a zda jsou dány podmínky meritorního projednání ústavní stížnosti ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl přitom k závěru, že tomu tak není. Podání stěžovatele není možné považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou formálních i obsahových nedostatků. Stěžovatel navíc nebyl zastoupen advokátem, ačkoliv tato povinnost je dána ustanovením § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

3. Ústavnímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že stěžovatel se na něj obrací opakovaně s ústavními stížnostmi trpícími stále stejnými vadami, přičemž na nedostatky svých podání byl v minulosti několikrát upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 44/15, sp. zn. II. ÚS 112/15, sp. zn. IV. ÚS 3541/18, sp. zn. III. ÚS 2667/18). Stěžovatel však i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, a ani nyní projednávaná ústavní stížnost nebyla sepsána advokátem a stěžovatel není do dnešního dne právně zastoupen.

4. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě případů předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.

5. Vznáší-li stěžovatel námitku podjatosti proti všem soudcům Ústavního soudu, nutno uvést, že formálně vzato není nikoho, kdo by o této její námitce mohl rozhodnout. Vznesená námitka je navíc toliko obecná, bez vylíčení konkrétních okolností, pro které by měli být jednotliví soudci z rozhodovacího procesu vyloučeni.

6. Z uvedeného důvodu byla ústavní stížnost odmítnuta podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. října 2023 Jiří Zemánek v. r. soudce zpravodaj