III.ÚS 2601/11
V PLATNOSTI- OS Olomouc 9 T 32/2008
- KS Ostrava 55 To 12/2011
- NS 7 Tdo 719/2011
- ÚS III.ÚS 2601/11
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Stěžovatel se domáhal zrušení rozhodnutí soudů v trestním řízení, která podle něj porušila zásadu in dubio pro reo. Soud zjistil, že mezi hodnocením důkazů a skutkovými závěry neexistuje logická nesouladnost, která by porušovala ústavní práva. Dále byla stížnost podána po lhůtě stanovené zákonem, což vylučuje její přípustnost.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 5. října 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele Z. P., zastoupeného JUDr. Julií Xinopulosovou, advokátkou se sídlem Kateřinská 5, 772 00 Olomouc, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. června 2011 č. j. 7 Tdo 719/2011-25, usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 10. února 2011 č. j. 55 To 12/2011-428 a rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 24. listopadu 2011 č. j. 9 T 32/2008-391, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů, vydaná v jeho trestní věci. Učinil tak s blíže odůvodněným tvrzením, že v řízení před nalézacím a odvolacím soudem byly nesprávně a v jeho neprospěch hodnoceny provedené důkazy a takto rozhodnuto v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Stěžovatel tvrdil, že tím došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv, zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na to se posléze domáhal, aby Ústavní soud shora označená rozhodnutí nálezem zrušil. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Obdobně je povinen postupovat soudce zpravodaj, je-li návrh podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání [§ 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Jak bylo zjištěno z obsahu odůvodnění v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, jemuž stěžovatel nic konkrétního nevytkl, označený soud odmítl jeho dovolání jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b trestního řádu [§ 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu], když k námitkám stěžovatele neshledal ani rozpor mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními obecných soudů. Oproti námitkám uvedeným v ústavní stížnosti Ústavní soud stejně jako Nejvyšší soud nespatřuje v napadených rozhodnutích nalézacího a odvolacího soudu, resp. ve skutkových úvahách v nich obsažených ústavně nepřípustnou, tj. na základě pravidel logiky myslitelný rámec překračující a tudíž neakceptovatelnou nesouladnou relaci mezi hodnocením důkazů a skutkovými závěry obecných soudů. Kontradikci vůči rozhodovací praxi Ústavního soudu rozhodovací důvody dovolacího soudu nezakládají (srov. kupř. nálezy sp. zn. I. ÚS 55/04, II. ÚS 193/04, IV. ÚS 216/04, I. ÚS 670/05, II. ÚS 29/06). Návrh v tomto rozsahu bylo třeba tudíž hodnotit jako zjevně neopodstatněný. Ve vztahu k návrhu na zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 10. února 2011 č. j. 55 To 12/2011-428 a rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 24. listopadu 2011 č. j. 9 T 32/2008-391 promítá se stávající procesní situace potud, že pro aplikaci výjimky uvedené v § 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, z pohledu založení počátku běhu lhůty k podání ústavní stížnosti nejsou splněny náležité předpoklady, když k odmítnutí stěžovatelem podaného dovolání nedošlo v důsledku kvalifikace tohoto odmítnutí jako nepřípustného z důvodů závisejících na uvážení orgánu, jenž o něm rozhodoval. Z toho plyne, že v tomto rozsahu byla ústavní stížnost podána po lhůtě k tomu zákonem stanovené [§ 72 odst. 3, 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Pro uvedené bylo mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 5. října 2011 Jan Musil předseda senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.