III.ÚS 2626/07
V PLATNOSTI- KS Brno 6 To 352/2006-293
- ÚS III.ÚS 2626/07
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky. Dovolání bylo podáno mimořádně, bez zastoupení obhájce, a proto nebylo považováno za řádné. Soud se opřel o § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož je stížnost nepřípustná, pokud nebyly vyčerpány všechny právní prostředky. Závěr byl potvrzen i s ohledem na předchozí rozhodnutí Ústavního soudu ve srovnatelných věcech.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti Ing. K. M., zastoupeného Mgr. Petrou Mazalovou, advokátkou se sídlem v Brně, Jundrovská 14, proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 9. 11. 2005, sp. zn. 31 T 19/2005, a usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 24. 10. 2006, č. j. 6 To 352/2006-293, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, jež byla posléze uvedena do souladu s požadavky zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona o Ústavním soudu), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, kterými bylo rozhodnuto v jeho trestní věci. Z ústavní stížnosti (a připojených listin) se podává, že stěžovatel podal dne 5. 3. 2007 dovolání, o kterém ve smyslu §265d odst. 2 tr. řádu Nejvyšší soud nerozhodl (za dovolání je nepovažoval), neboť nebylo podáno prostřednictvím obhájce. O tom stěžovatele informoval sdělením ze dne 3. 4. 2007. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; těmi jsou i opravné prostředky mimořádné, s výjimkou návrhu na obnovu řízení (srov. § 72 odst. 3 téhož předpisu). Ústavní stížnost se vyznačuje mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; nastupuje coby přípustná až teprve tehdy, když prostředky stanovené obecným právem byly vyčerpány. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti. Požadavek vyčerpat všechny procesní prostředky ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu není splněn toliko tehdy, když přípustný opravný prostředek stěžovatel vůbec nevyužil, nýbrž logicky i v případě, že tak sice učinil, nikoli však "řádně" (ve smyslu splnění stanovených procesních podmínek pro jeho podání), a tím způsobil, že nemohl být projednán věcně. Taková situace nastala v dané věci, jestliže s ohledem na povahu námitek obsažených v ústavní stížnosti bylo právě dovolání posledním procesním prostředkem, který mu zákon k ochraně jeho práva poskytoval (srov. dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b) a d) tr. řádu). Za "řádné" vyčerpání tohoto opravného prostředku nelze totiž považovat, muselo-li s ním být naloženo podle § 265d odst. 2 tr. řádu, a nemohl proto být podroben věcnému posouzení. Z uvedených důvodů - konformně názorům vyjádřeným v obdobných věcech (kupříkladu v usneseních Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 368/05, III. ÚS 673/05, III. ÚS 378/05) - dospěl Ústavní soud i zde k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, a proto ji soudcem zpravodajem podle shora citovaného ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona odmítl. Ústavní soud se nezabýval stěžovatelovým tvrzením, že nebylo v jeho silách zajistit si v zákonem stanovené lhůtě právní zastoupení pro dovolací řízení, jelikož postup Nejvyššího soudu § 265d odst. 2 tr. řádu [event. coby tzv. jiný zásah podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavního soudu] předmětem své ústavní stížnosti neučinil; i kdyby se tak stalo, bylo by nutno jeho návrh (se zřetelem k ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavního soudu) považovat za opožděný, jestliže ústavní stížnost byla podána až 7. 10. 2007.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 31. ledna 2008 Vladimír Kůrka soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.