III.ÚS 265/06
V PLATNOSTI- NSS 5 Azs 283/2005-50
- ÚS III.ÚS 265/06
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Stěžovatelka se domnívala, že jí měl být právní zástupce ustanoven Krajským soudem, což neovlivnilo lhůtu pro podání kasační stížnosti. Soud se opřel o § 106 odst. 2 a 4 soudního řádu správního, podle něhož se kasační stížnost musí podat do dvou týdnů od doručení rozhodnutí. Ustanovení § 106 odst. 4 soudního řádu správního není v rozporu s ústavním pořádkem.
Rubrum
III. ÚS 265/06 Ústavní soud rozhodl dne 23. května 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky N. T., zastoupené JUDr. Ivetou Greckou, advokátkou v Praze 4, U Chmelnice 2/745, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 31. ledna 2006, čj. 5 Azs 283/2005-50, spojené s návrhem na zrušení ust. § 106 odst. 4 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, a na náhradu nákladů zastoupení stěžovatelky v řízení před Ústavním soudem, takto:
Výrok
Ústavní stížnost a návrh na zrušení ust. § 106 odst. 4 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, se odmítají.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností, která byla i jinak - po odstranění vad na základě výzvy Ústavního soudu - v souladu s dalšími formálními podmínkami zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadla stěžovatelka usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 31. ledna 2006 (5 Azs 283/2005-50) a tvrdila, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina"), právo na právní pomoc (čl. 37 odst. 3 Listiny), čl. 38 odst. 2 Listiny, právo na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) a právo na účinné opravné prostředky (čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Napadeným usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 31. ledna 2006 (5 Azs 283/2005-50) byla odmítnuta kasační stížnost stěžovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. března 2005 (60 Az 179/2004-17) z důvodu jejího opožděného podání. V ústavní stížnosti stěžovatelka brojí proti tomu - stručně shrnuto - že její kasační stížnost byla Nejvyšším správním soudem posouzena jako opožděně podaná. Uvádí, že při podání kasační stížnosti neměla svého právního zástupce. O jeho ustanovení Krajský soud v Ostravě požádala. Stěžovatelka má za to, že jí měl být právní zástupce Krajským soudem v Ostravě ustanoven, resp. mělo být o takovém návrhu Krajským soudem v Ostravě rozhodnuto. Krajský soud v Ostravě nejprve měl rozhodnout o návrhu stěžovatelky na ustanovení zástupce z řad advokátů a teprve poté měla být věc předložena Nejvyššímu správnímu soudu. Stěžovatelka proto navrhla zrušit usnesení Nejvyššího správního soudu, jak je vpředu označeno. Současně navrhla zrušit ust. § 106 odst. 4 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.). Rovněž navrhla, aby náklady na její zastoupení v řízení před Ústavním soudem hradil stát. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Z obsahu ústavní stížnosti a odůvodnění napadeného usnesení Nejvyššího správního soudu vyplývá, že dne 11. května 2005 podala stěžovatelka osobně u Městského soudu v Praze kasační stížnost. Tento soud ji postoupil dne 16. května 2005 Krajskému soudu v Ostravě, který ji obdržel dne 19. května 2005, poté ji postoupil k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. března 2005 (60 Az 179/2004-17), ve kterém byla řádně poučena o možnosti podat do dvou týdnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně kasační stížnost prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, byl stěžovatelce doručen dne 3. května 2005. Lhůta pro podání kasační stížnosti podle názoru Nejvyššího správního soudu tedy uplynula v úterý dne 17. května 2005. Podle § 106 odst. 2 s. ř. s. kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Podle § 106 odst. 4 s. ř. s. se kasační stížnost podává u soudu, který napadené rozhodnutí vydal; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu. Podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Nejvyšší správní soud usnesením kasační stížnost odmítne, pokud je podána opožděně. Za stavu, jak byl shrnut, je zřejmé, že Nejvyšší správní soud posoudil vzniklou procesní situaci v souladu se zákonem (citovanými ustanoveními s. ř. s.). Tato ustanovení, tedy ani napadené ust. § 106 odst. 4 s. ř. s., nejsou v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. Kasační stížnost je totiž mimořádným opravným prostředkem a i v jiných procesních předpisech v České republice i v zahraničí se lze setkat se specifickými podmínkami, které se týkají podání a formálních náležitostí mimořádných a jiných opravných prostředků. Vzhledem k tomu bylo tedy věcí stěžovatelky, aby podala kasační stížnost v souladu se zákonem ve lhůtě u stanoveného soudu, o čemž byla řádně poučena. Na uvedeném nic nemění ani skutečnost, že jí Krajský soud v Ostravě neustanovil právního zástupce, odhlédnuto od toho, že ústavní stížnost stěžovatelky podle petitu nesměřuje proti takovému postupu Krajského soudu v Ostravě. Z takto rozvedených důvodů nebylo shledáno porušení tvrzených ani jiných ústavně zaručených práv (svobod) stěžovatelky. Návrhy na zrušení ústavní stížností napadeného rozhodnutí, jak je vpředu označeno, a na zrušení ust. § 106 odst. 4 s. ř. s. tedy bylo nutné posoudit jako zjevně neopodstatněné. Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost a návrh s ní spojený Ústavní soud odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu], jak je z výroku tohoto usnesení patrno. Vzhledem k odmítavému výroku ústavní stížnosti se Ústavní soud nezabýval návrhem stěžovatelky na náhradu nákladů jejího zastoupení v řízení před Ústavním soudem, neboť tento návrh sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. května 2006
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.