III.ÚS 267/02
V PLATNOSTI- MS Praha 6 Cm 58/95-142
- ÚS III.ÚS 267/02
Ústavní soud odmítl návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, protože byl podán po uplynutí 60denní lhůty stanovené zákonem. Lhůta začala dnem doručení rozsudku, který byl výsledkem posledního procesního prostředku. Soud se nezabýval výsledkem samotného rozsudku, protože návrh byl podán mimo lhůtu. Ustanovení o výjimce z podání stížnosti pro zájem veřejný nebylo použitelné, protože neupravuje běh lhůty.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele Bytové družstvo P., právně zastoupeného JUDr. D. Ř., advokátkou, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2001, čj. 6 Cm 58/95-142, ve výroku zaplacení 16% úroku z prodlení z částky 2.436.999,94 Kč od 16. 10. 1995 do zaplacení, t a k t o :
Výrok
N á v r h s e o d m í t á .
Odůvodnění
Ve smyslu § 35 a 75 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat. Podle § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Ze spisu Městského soudu v Praze, sp.zn. 6 Cm 58/95, který si vyžádal Ústavní soud zjistil, že napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2001, čj. 6 Cm 58/95-142, byl právní zástupkyni navrhovatele doručen dne 4. 1. 2002. Lhůta k podání ústavní stížnosti uplynula dne 4. 3. 2002. Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti byl podán k poštovní přepravě dne 30. 4. 2002, tedy po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání. Navrhovatelé v ústavní stížností argumentují ust. § 75 zákona o Ústavním soudu s tím, že stížnost podstatně svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Toto ustanovení však nelze v souzeném případě aplikovat, neboť se týká pouze případů, kdy navrhovatel nevyužil všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje a nelze je vztáhnout na zmeškání lhůty k podání ústavní stížnosti. Ustanovení § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, se nedotýká běhu lhůty podle § 72 odst. 2 cit. zákona. Toto ustanovení je třeba vykládat ve vztahu k § 75 odst. 1 cit. zák., tedy tak, že umožňuje Ústavnímu soudu přijmout ústavní stížnost i tehdy, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Neumožňuje tedy prominutí ani prodloužení lhůty, jejíž běh a délku upravuje kogentní ustanovení § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo než návrh podle § 43 odst. 1 písmeno b) zákona o Ústavním soudu, odmítnout.jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem. P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. listopadu 2002
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.