III.ÚS 269/03
V PLATNOSTI- ÚS 6 Zn 8259/2002
- ÚS III.ÚS 269/03
Citované zákony (5)
Rubrum
III. ÚS 269/03 Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. S., zastoupeného Mgr. M. S., advokátem, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 14. října 2002, sp. zn. 6 Zn 8259/2002, a usnesení Policie ČR, Obvodní oddělení Ostrava - Přívoz ze dne 6. září 2002, čj. MROV-4363/Pr-Tč-2002, a ze dne 9. září 2002, čj. MROV-4363/Pr-Tč-2002, mimo ústní jednání dne 15. září 2003 soudcem zpravodajem JUDr. Jiřím Muchou, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností ze dne 16. května 2003, jež byla podána k poštovní přepravě dne 22. května 2003, brojí stěžovatel proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 14. října 2002, sp. zn. 6 Zn 8259/2002, kterým byla podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta stížnost jmenovaného proti usnesení Policie ČR, Obvodní oddělení Ostrava - Přívoz, ze dne 6. září 2002, čj. MROV-4363/Pr-Tč-2002, a ze dne 9. září 2002, čj. MROV-4363/Pr-Tč-2002, kterými mu byla uložena pořádková pokuta ve výši 25.000,- Kč za neuposlechnutí výzvy policistů SKPV MČ PČR Ostrava k vydání věci podle § 78 odst. 1 trestního řádu a ve výši 40.000,- Kč za opětovné nevydání těchto věcí a zmaření jejich odnětí na základě příkazu státního zástupce ze dne 5. září 2002, vydaného dle § 79 trestního řádu; současně stěžovatel danou ústavní stížností napadá i obě výše uvedená usnesení Policie ČR. Ústavní soud se nejdříve zabýval tím, zda jsou dány předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti ve smyslu § 42 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon") a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba odmítnout jako návrh podaný po zákonem stanovené lhůtě [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona]. Jak se v ústavní stížnosti (mimo jiné) uvádí, stěžovatel v souvislosti s ústavní stížností napadeným usnesením Okresního státního zastupitelství v Ostravě podal podnět k dohledu ve smyslu § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Tento podnět byl krajským státním zastupitelstvím vyhodnocen jako podnět ke stížnosti pro porušení zákona ve smyslu § 266 a násl. trestního řádu a věc byla podle § 389a trestního řádu předložena Ministerstvu spravedlnosti ČR, které přípisem ze dne 5. března 2003, doručeným právnímu zástupci stěžovatele dne 9.dubna 2003, sdělilo, že nebyly shledány důvody k podání stížnosti pro porušení zákona dle § 266 odst. 1 trestního řádu. Podle názoru stěžovatele, jenž se odvolává na sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb., započal běh lhůty pro podání ústavní stížnosti předmětným sdělením Ministerstva spravedlnosti ČR. Dle § 72 odst. 2 zákona lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Dle konstantní judikatury Ústavního soudu (srov. např. usnesení ze dne 12. 5. 1994, sp. zn. I. ÚS 9/94, publ. in: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 2, usn. č. 11, Praha 1995) platí, že prostředkem na ochranu práva, který má citované ustanovení na mysli, je ten, který zákon poskytuje přímo stěžovateli a nikoli jinému subjektu, jímž je - v případě stížnosti pro porušení zákona - pouze ministr spravedlnosti. Vzhledem k tomu nelze považovat podnět k podání stížnosti pro porušení zákona za prostředek ochrany práv stěžovatele ve smyslu citovaného ustanovení a lhůta pro podání ústavní stížnosti podle § 72 odst. 2 zákona nemůže běžet až ode dne doručení sdělení Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 5. 2003, čj. 197/2003-OOD-SPZ, o nedůvodnosti podnětu. V posuzovaném případě byla takovým prostředkem ochrany stížnost podaná proti shora citovaným rozhodnutím policejního orgánu (§ 141 a násl. trestního řádu), přičemž výše označené rozhodnutí Okresního státního zastupitelství v Ostravě o ní bylo právnímu zástupci stěžovatele doručeno dne 17. 10. 2002, téhož dne došlo k uložení stěžovateli adresované zásilky s předmětným rozhodnutím, ten si ji v úložní lhůtě nevyzvedl, následně byl s datem 11. 11. 2002 stěžovatelem podán zmíněný podnět ke stížnosti pro porušení zákona (viz č. l. 8, příloha A spisu Ústavního soudu). Z těchto skutečností je nepochybné, že lhůta k podaní ústavní stížnosti marně uplynula. Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, odmítnout jako návrh, který je podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona). V Brně dne 15. září 2003
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.