III.ÚS 269/12
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nevyčerpal předchozí procesní prostředky. Soud se opřel o § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož je stížnost nepřípustná, pokud není vyčerpána možnost podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu. Stěžovatel byl řádně poučen o právu na žalobu a o lhůtě k jejímu podání. Protože žaloba nebyla podána, nebylo možné projednat věc v rámci ústavního přezkumu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti stěžovatele F. T., proti postupu České správy sociálního zabezpečení ve věci č. 490 106 088, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem označeným jako ústavní stížnost se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud "posoudil" situaci ohledně výše jeho starobního důchodu, který mu byl přiznán Českou správou sociálního zabezpečení. Z listin připojených navrhovatelem k ústavní stížnosti se podává, že rozhodnutím ze dne 27. 1. 2011, č. 490 106 088, zamítla Česká správa sociálního zabezpečení žádost navrhovatele o zvýšení starobního důchodu a to "pro nesplnění podmínek § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů". Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 5. 4. 2011, č. j. 490 106 088/315-LB, byly (s podrobným zdůvodněním) zamítnuty jeho námitky, které proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 27. 1. 2011 podal a dostalo se mu řádného poučení, že může proti tomuto rozhodnutí podat žalobu dle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, a to včetně lhůty a místa k jejímu podání. Úřední činností Ústavního soudu bylo zjištěno, že navrhovatel správní žalobu proti výše označeným rozhodnutím správního orgánu nepodal. Ústavní stížnost představuje procesní prostředek určený k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky]; k tomu, aby však byla způsobilá věcného projednání, je zapotřebí splnit formální i obsahové podmínky, jež jsou zakotveny především v ustanovení § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu. Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva a povinnosti, se může žalobou ve správním soudnictví domáhat zrušení takového rozhodnutí, event. vyslovení jeho nicotnosti (§ 65 odst. 1 s. ř. s.). Žalobu proti rozhodnutí správního orgánu může podat i ten účastník řízení před správním orgánem, jemuž se nedostalo rozhodnutí dle § 65 odst. 1 s. ř. s., avšak tvrdí, že byl postupem správního orgánu krácen na právech, jež mu příslušejí takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí (§ 65 odst. 2 s. ř. s.). I zde proto platí, že byla-li stěžovateli otevřena možnost užití procesního prostředku k ochraně jeho práva, jmenovitě žaloby proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 s. ř. s., o níž byl správním orgánem řádně poučen, je ústavní stížnost zjevně podána za situace, kdy stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; tomu odpovídají i důsledky, jež předjímá výše citované ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. O výjimečné okolnosti, za kterých podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu není nezbytné vyčerpat všechny procesní prostředky, zde přitom nejde. Ústavní soud nepřehlédl, že stěžovatel vznesl předmětný požadavek mimo zastoupení advokátem ve smyslu ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, leč k odstranění této vady jej nevyzýval, neboť ani její náprava by nic nemohla změnit na tom, že odpovídající návrh není způsobilý meritorního projednání. Z výše vyložených důvodů nezbylo než soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou odmítnout.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. února 2012 Vladimír Kůrka v. r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.