III.ÚS 2718/10
V PLATNOSTI- NS 23 Cdo 5280/2009
- ÚS III.ÚS 2718/10
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svých práv. Rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým byla věc vrácena k dalšímu řízení, nebylo pravomocně ukončeno. Soud se opřel o § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., který stanoví, že ústavní stížnost je nepřípustná, pokud nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky. Zásada subsidiarity ústavní stížnosti vyžaduje, aby byly nejprve využity vnitřní právní prostředky. Rozhodnutí bylo vyřčeno mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 7. října 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o ústavní stížnosti stěžovatele BJA Czech, s. r. o. se sídlem v Praze 1, Hybernská 1009/24, zastoupené Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, proti výroku II. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 5280/2009 ze dne 22. 6. 2010, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel se svou ústavní stížností z důvodů podrobně v ní rozvedených domáhá zrušení výroku II. v záhlaví označeného rozhodnutí Nejvyššího soudu, jímž byla zrušena část usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1 Cmo 21/2009 ze dne 30. 9. 2009 a v tomto rozsahu vrácena jmenovanému soudu k dalšímu řízení. Předtím, než se začne zabývat opodstatněností ústavní stížnosti, musí Ústavní soud zkoumat, zda podaný návrh splňuje formální předpoklady jeho věcného projednání a zkoumá tak mimo jiné i jeho přípustnost. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů). V tomto ustanovení má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci (viz např. nález ve věci sp. zn. III. ÚS 117/2000, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 19, č. 111). Jak patrno ze shora uvedeného, ústavní stížnost směřuje proti zrušujícímu rozhodnutí Nejvyššího soudu, jímž byla věc vrácena vrchnímu soudu k dalšímu řízení. Věc stěžovatele tak dosud není pravomocně ukončena a za tohoto stavu třeba učinit závěr, že nebyly dosud vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), a ústavní stížnost je tak nepřípustná. Byla proto bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 7. října 2010 Pavel Holländer soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.