III.ÚS 2740/07
V PLATNOSTI- MS Praha 57 T 14/2005
- VS Praha 8 To 6/2007
- ÚS III.ÚS 2740/07
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána po uplynutí 60denní lhůty stanovené zákonem o Ústavním soudu. Stěžovatel nepodal stížnost včas po doručení rozhodnutí odvolacího soudu, které bylo posledním procesním prostředkem. Soud se nezabýval věcnou stránkou námitky, protože stížnost byla opožděná. Ústavní stížnost byla odmítnuta dle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele O. T., zastoupeného Mgr. Markétou Waishauptovou, advokátkou ve Vrchlabí, Krkonošská 27, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2006 sp. zn. 57 T 14/2005 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2007 sp. zn. 8 To 6/2007, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností ze dne 17. 10. 2007, doplněnou podáním ze dne 3. 11. 2007, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozsudků obecných soudů, a to z důvodu porušení čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (právo na spravedlivý proces, právo na obhajobu). Z připojených kopií rozhodnutí obecných soudů se podává, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2006 sp. zn. 57 T 14/2005 byl stěžovatel uznán vinným trestným činem vraždy dle § 219 odst. 1 trestního zákona, trestným činem loupeže dle § 234 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákona a trestným činem porušování domovní svobody dle § 238 odst. 1, 2, 3 trestního zákona byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 14 roků, a byl mu uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. Proti rozsudku podal (vedle ostatních obviněných) stěžovatel odvolání, které bylo rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2007 sp. zn. 8 To 6/2007 zamítnuto. Proti druhostupňovému rozsudku podal stěžovatel dovolání z důvodu dle § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu. Dovolací soud připustil dovolání dle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) trestního řádu. Konstatoval, že stěžovatelem uplatněný dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu poskytuje dvě alternativy. Uvedl, že formálně stěžovatel uplatnil první z alternativ (tj. nesplnění procesních podmínek pro zamítnutí jeho odvolání), avšak odvolání v dané věci bylo zamítnuto po věcném přezkumu, proto Nejvyšší soud vycházel z faktického obsahu dovolacích námitek odpovídajících druhé alternativě dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu s tím, že v předcházejícím řízení byl dán důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Dovolací soud uvedl, že námitky stěžovatele směřují proti nezákonnosti provedených telekomunikačních odposlechů a jim odpovídajících záznamů, a proti "neporovnatelnosti" znaleckých posudků (pochybnosti o závěrech znalkyně). Po přezkumu uplatněných dovolacích důvodů (námitek) Nejvyšší soud stěžovatelovo dovolání usnesením ze dne 31. 7. 2007 sp. zn. 5 Tdo 840/2007 odmítl dle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu, když konstatoval, že stěžovatel dovolání podal z jiného důvodu, než který formálně uplatnil, a ani obsahově dovolání (námitky) neodpovídá jinému z důvodů taxativně vyjmenovaných v § 265b trestního řádu. Ústavní stížnost představuje procesní prostředek určený k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod; k tomu, aby byla způsobilá věcného projednání, je zapotřebí splnit formální i obsahové podmínky, jež jsou zakotveny především v ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V řízení o ústavní stížnosti je Ústavní soud vázán petitem ústavní stížnosti, v němž stěžovatel vymezil okruh rozhodnutí, u nichž se přezkumu z pohledu kritéria ústavnosti domáhá; nad takto vymezený rámec je ústavněprávní přezkum vyloučen. V posuzované věci stěžovatel rozhodnutí Nejvyššího soudu nenapadl, z čehož se podává, že vyjadřuje srozumění se závěrem, jímž dovolací soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu odmítl. Dle ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Lhůtu k podání ústavní stížnosti nemůže Ústavní soud prodloužit ani prominout. Dle ust. § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Dovolání v trestním řízení (§ 265a a násl. trestního řádu) není vždy posledním procesním prostředkem, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Bylo-li dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu proto, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b trestního řádu, nestalo se tak "z důvodů závisejících na uvážení" dovolacího soudu. Pokud byly dovolatelem de facto uplatněny tzv. nezpůsobilé dovolací důvody, dovolací soud prostor pro uvážení zjevně nemá, a proto neplatí, že lze podat ústavní stížnost proti rozhodnutí odvolacího soudu ještě ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí soudu dovolacího (srov. ust. § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Tak tomu bylo i v nyní posuzovaném případě, v němž "posledním procesním prostředkem k ochraně práva", opřeným o námitky předestřené stěžovatelem v následném dovolání, bylo již odvolání. Od doručení rozhodnutí odvolacího soudu tedy počal běh 60denní lhůty k podání ústavní stížnosti (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); dobrodiní ust. § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu se neuplatní, neboť mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, nebyl odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Stěžovatel ústavní stížností napadl rozhodnutí prvostupňového a odvolacího soudu. Dotazem u Městského soudu v Praze Ústavní soud zjistil, že rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2007 sp. zn. 8 To 6/2007 bylo stěžovateli doručeno dne 27. 3. 2007. Ústavní stížnost byla k Ústavnímu soudu podána dne 22. 10. 2007 (doplněna 5. 11. 2007), tedy s ohledem na lhůtu 60 dnů stanovenou v § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je zřejmé, že ústavní stížnost byla podána opožděně. Ústavní soud proto ústavní stížnost jako opožděnou odmítl dle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. března 2008 Jiří Mucha soudce Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.