Ústavní soud · Usnesení

III.ÚS 2762/17

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2017-10-17 · odmítnuto pro neodstraněné vady · ECLI:CZ:US:2017:3.US.2762.17.1

  1. MS Praha 35 Co 115/2017-33
  2. NS 30 Cdo 3028/2017
  3. ÚS III.ÚS 2762/17

Citované zákony (1)

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Petra Bartheldiho, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2017 č. j. 30 Cdo 3028/2017-43, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

V podání označeném jako "návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2017 č. j. 30 Cdo 3028/2017-43", kterým bylo zastaveno řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2017 č. j. 35 Co 115/2017-33, stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud vydal "rozsudek", avšak bližší, resp. konkrétní petitorní návrh Ústavnímu soudu nepředložil. Stěžovatelovo podání nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků [§ 34, § 72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "Ústavní soud")], zejména však stěžovatel nebyl pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (§ 30, § 31 zákona o Ústavním soudu). Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Z elektronické databáze ústavních stížností však bylo zjištěno, že stěžovatel se obrací na Ústavní soud opakovaně, přičemž byl vícekrát vyzýván k odstranění vad svých návrhů a poučen o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny (srov. např. výzvy ve věcech z poslední doby vedených pod sp. zn. I. ÚS 1778/16, II. ÚS 1779/16, II. ÚS 1616/16, I. ÚS 879/16, II. ÚS 293/16, II. ÚS 292/16 a III. ÚS 3759/15, II. ÚS 1941/17). Ústavní soud tak nemá pochybnosti o tom, že stěžovatel byl řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že se na Ústavní soud nemůže obrátit jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým; tak se také stalo v posuzovaném případě. Za dané situace, shodně jako v desítkách dalších věcí téhož stěžovatele, Ústavní soud shledal důvod pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. října 2017 Milada Tomková v. r. soudkyně zpravodajka

Dotčená ustanovení

Zákon o Ústavním soudu 182/1993 Sb.

Citovaná rozhodnutí (1)

Tento rozsudek je citován v (19)