III.ÚS 2799/12
V PLATNOSTI- NSS 8 As 25/2012-35
- ÚS III.ÚS 2799/12
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatelka nebyla zastoupena advokátem, což je podle zákona povinné. Soud uznal, že opakované upozornění na povinnost zastoupení neznamená porušení právního státu. Předpokládal, že stěžovatelka byla dostatečně informována o požadavku na zastoupení. Rozhodnutí bylo založeno na § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou o ústavní stížnosti stěžovatelky L. K., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. dubna 2012 č. j. 8 As 25/2012-35, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností ze dne 18. července 2012, doručenou Ústavnímu soudu dne 23. července 2012, stěžovatelka napadla v záhlaví uvedené rozhodnutí obecného soudu. Ústavní soud musí nejprve zkoumat, zda návrh splňuje všechny požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Stěžovatelka však zastoupena advokátem není. Stěžovatelka se v minulosti již několikrát obrátila na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnou vadou, tj. neexistencí povinného zastoupení advokátem. Na tento nedostatek byla opakovaně upozorňována s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí ústavní stížnosti (srov. např. sp. zn. I. ÚS 398/08, sp. zn. IV. ÚS 397/08 a další). Ústavní soud dovozuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. Nadto musí Ústavní soud - vzhledem k argumentaci stěžovatelky v jejím podání obsažené - upozornit, že povinné zastoupení v řízení před Ústavním soudem nelze považovat za jakkoliv diskriminační či porušující mezinárodní závazky, kterými je Česká republika vázána [srov. k tomu přiměřeně stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st 1/96 ze dne 21. 5. 1996 (ST 1/9 SbNU 471)]. Stěžovatelce je také nepochybně známo, že bude-li splňovat zákonem stanovené podmínky, může jí být právní zástupce určen i bezplatně. Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel předložený návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť navrhovatelka neodstranila vady svého návrhu ve lhůtě k tomu určené.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. září 2012 Jiří Mucha v. r. soudce Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.