III.ÚS 280/04
V PLATNOSTI- MS Praha 13 Co 112/2003
- ÚS III.ÚS 280/04
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla zjevně neopodstatněná. Soud se nezabýval skutečnostmi sporu ani návrhem na obnovu řízení, ale pouze posoudil, zda bylo porušeno ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. Závěr soudů prvního stupně byl považován za správný, protože nároky na odškodnění za zdravotní následky lze uplatnit novou žalobou podle občanského zákona. Ústavní soud tedy nepřijal stížnost, protože nebylo prokázáno porušení základních práv.
Rubrum
III. ÚS 280/04 Ústavní soud rozhodl dne 14. října 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Musila a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky MUDr. D. B. zastoupené JUDr. J. H. advokátkou proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. srpna 2003, sp. zn. 13 Co 112/2003, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. listopadu 2002, sp. zn. 13 C 8/2001, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon o Ústavním soudu) a co do formálních náležitostí, po odstranění vad návrhu na základě výzvy Ústavního soudu, ve shodě se zákonem o Ústavním soudu, napadla stěžovatelka usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. srpna 2003 (13 Co 112/2003-111) a jemu předcházející usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. listopadu 2002 (13 C 8/2001-86) a tvrdila, že obecné soudy svými rozhodnutími porušily její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a na účinnou soudní ochranu (čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 4 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy ČR). Stěžovatelka proto navrhla, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí obecných soudů, jak jsou vpředu označena, zrušil. Napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. listopadu 2002 (13 C 8/2001-86) byl zamítnut návrh stěžovatelky na povolení obnovy řízení. K jejímu odvolání Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 29. srpna 2003 (13 Co 112/2003-111) usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Rozhodnutí Městského soudu v Praze napadla stěžovatelka dovoláním, které bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. února 2004 (25 Cdo 2620/2003-124) z důvodu jeho nepřípustnosti [§ 243b odst. 4 věty první a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř.]. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ve věci posuzované ústavní stížnosti bylo podrobeno přezkumu řízení o povolení obnovy, v němž nebylo shledáno porušení stěžovatelčiných tvrzených ani jiných ústavně zaručených práv a svobod. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti odůvodnila zásah do svých základních práv tak, že v řízení před soudem I. stupně došlo k nesprávnému a neúplnému zjištění skutkových okolností, ze kterých dovodil tento soud nesprávné právní závěry. Odvolací soud tuto "chybnou interpretaci" převzal. Tvrdila - stručně shrnuto - že obecnými soudy učiněný právní závěr je v příkrém rozporu se skutečností i s provedeným dokazováním i s principy spravedlnosti. V souvislosti s těmito tvrzeními stěžovatelky lze v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu konstatovat, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 23/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994) a že mu nepřísluší posuzovat, zda stěžovatelkou navržené důkazy a tvrzené skutečnosti zakládají důvod pro povolení obnovy řízení za předpokladu, že v řízení o něm nebylo porušeno některé z ústavně zaručených práv stěžovatelky; takovéto porušení však shledáno nebylo, neboť obecné soudy návrh stěžovatelky na povolení obnovy řízení řádně projednaly, v odůvodnění svých rozhodnutí uvedly, jakými úvahami se při rozhodování řídily a z jakých důvodů neshledaly tvrzení stěžovatelky souladné s taxativně vymezenými podmínkami povolení (přípustnosti) obnovy řízení (§ 228 a násl. o. s. ř.), z čehož je patrno, že ve věci posuzované ústavní stížnosti k porušení tvrzených ani jiných základních práv stěžovatelky nedošlo. V odůvodnění napadených rozhodnutí Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jak jsou vpředu označena, bylo správně konstatováno, že nároky, které vyplývají ze zhoršení zdravotního stavu stěžovatelky a které měly být důvodem pro povolení obnovu řízení, může stěžovatelka uplatnit novou žalobou na odškodnění následků na zdraví podle § 420a a § 444 obč. zák.. Z odůvodnění uvedených rozhodnutí pak plyne, že tuto žalobu stěžovatelka podala. I z tohoto důvodu nemohlo dojít k zásahu do jejích základních práv a svobod. Z výše rozvedených důvodů byl návrh na zrušení ústavní stížností napadených rozhodnutí obecných soudů posouzen jako zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu], a jako takový jej Ústavní soud odmítl.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. října 2004
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.